Jak jsem se dostala až tam

4:10

Kdy jsi? Co jsi? Kdo tě tu dal? Nedostala odpověď od zlatého dráčka. Palcem projížděla každý záhyb na tělesu. Dotkla se části, který dělá dráčka přívěskem. Že bych si tě pověsila na krk? Prohrabala celou krabici aby mohla najít pitomou šňůrku. Sakra! Kolik mám peněz? Musím tu šňůrku koupit! A tak vyrazila do obchodu, jakoby tam nebyla včera.

„Dobrý den nemáte šňůrku?" Pozdravila postarší ženu s vlasy tak dlouhými jako byla ona sama. „Ahoj děvčátko," nesnášela, když jí takhle někdo pozdravil, „šňůrky máme tam." Ukázala na uličku nejdál od nich. „Je z Česka té nejvyšší kvality." Prodavačka na ni mrkla. Usmála se na ni a odešla pro šňůrku nejvyšší kvality.

Tak tady jsi ty jedna malá, kolik stojíš hm? Na tom nejlepším produktu byla poněkud nastavena nízká cena. Tolik peněz určitě v kapse vyhrabat může. „Vidíš jak ten čtyřlístek v peněžence pomohl." Obrátil se k ní se zvednutým obočím pán. „Co prosím?" „Pardon." Stydlivě odkráčela pryč. Bože já jsem kráva, musela jsem se totálně ztrapnit. Jako v parku si myslela, že když si něco udělá, tak to problém vyřeší bez sebemenší námahy. Namířila si to do osamocené uličky a tam se několikrát udeřila do hlavy. Hned je mi líp. „Měj se hezky děvče a ať šňůrka pomůže." Je divná, fakt že jo.

Do dírky v dráčkovi prostrčila šňůrka. Naměřila si délku na vlastním krku a zavázala. Ty mi ale slušíš? Jak krásná jsem teď? Jako Andy? Ne ještě víc víš! Když se dotočila dopadl na ni pocit zvracení. Posadila se na parapet ať se nadýchá trochu čerstvého vzduchu. Zima je tu, měla by si koupit zimní boty. Tenisky ten sníh nevydrží a loňské už nenarve na nohu. Až najdu tátu střízlivého, tak se ho zeptám. Nejradši by se ho zeptala hned, jenže on je kupodivu poslední dobou pořád opilý. Tyjo, ani jsem si neuvědomila jak moc mě bije. Asi... Asi mi dá každý den alepsoň facku. Za nic. Dochází mi korektor a makeup, měla bych najít další čtyřlístek. Podívala se z okna, celé odhodlání najít čtyřlístek upadlo. Začalo sněžit.