Jak jsem se dostala až tam

1:10

Duši měla úplně prázdnou až do dna. Opět. Jako každý jiný den musela čelit věcem, co její otec vypustil z pusy. Nikdo by se nedivil, kdyby se mu postavila. Jenže ona se snad nikdy nepostaví protože ví, že to nemá smysl. Naštěstí si to nepřipouští k tělu a při boji tiše postává a přikyvuje. Třeba je to dobře, třeba ne. Jednou se to dozvíme.

Ležela na posteli se sluchátkama v uších. Album, které si pouštěla po hádkách už ji vyskakovalo v řebříčku "nejposlouchanější". Hudbou vždy naplní své tělo, protože nemá čím jiným. Dá jí to zase novou naději proč. Zvedla se a zase spadla. „Ten nízký tlak mě fakt ničí!" Po černé chvilce jak tomu říká zase uviděla svůj pokoj v šedém. Měl energii, která nebyla ani dobrá ani špatná. Vzala záclony do rukou a odhodila je do stran. Otevřela dokořán okno a cítila mrazivý vzduch. Někdy ucítila listí, na podzim je ho hodně. Někdy zase jídla, co vaří lidé svým milovaným. Vzpomněla si, že by se měla najíst. Ale myšlenku hodila za hlavu, protože za dveřmi ještě podupuje peklo - její otec. Sedla si do koutu místnosti na závěsné křeslo a počítala kdy si její táta zajde na pivo. Jednou tak byl celý den. Jindy jen hodinu. Vždy se to lišilo. Dnes to vypadalo, že tam zůstane na dva dny a třetí přespí v hotelu. Postarat se o sebe Medea umí od ranného dětství. Dřívější problémy ustupují, nové se rodí. Její život v jedné větě.

Dveře se zabouchly. Konečně. Pochmurná nálada se vykompenzovala nad výbornou večeří a seriálem. Celý byt provoněla svíčka, kterou Medea dostala od své bývalé kamarádky. Cítila se po tak dlouhé době ve smyčce naprosto úžasně. Procházela chodbou, podlaha se pod ní ohýbala. Zarazila se před otevřenými dveřmi do velmi známého pokoje. Ruce jí spadly. Vešla do pokoje s vyměněným výrazem na tváři s mužem na fotce. Nevěřila svým očím, že to vidí. Všude se objevovaly věci, které dávno předtím zapomněla. Dlouho tam nebyla. Divila se, že nikde není prach. Byla docela vyděšena z toho, že by tu její otec mohl chodit uklízet. Přeci jenom je to velká památka na její sestru. Udělala si kolečko po místnosti, poté se usadila na měkké posteli. V hlavě se jí začaly vybavovat momenty, kde byla ke své sestře hnusná. Kdy jí dala facku... Kdy jí kradla peníze... Kdy jí nepomohla, když to potřebovala. Ne a ne se hnusných zážitků, co vytvořila zbavit. Vyběhla ze sestřina pokoje a už se tam nikdy v následujících pěti měsících nevrátila.