Harrylu drabbles

21, Vejce

Pokračování
Děkuji za komentáře

Nezkoušel s ním mluvit, raději ani nechodil ten večer do ložnice. Ne snad, že by se ho bál, ale nevěděl, co by řekl a jak by se zachoval, což se mu v jeho postavení stávalo jen málokdy.

Byl zvyklý, že někoho trestá za chyby, ale sám nebyl zvyklý na pochybení. Přiznával, že se nechal stáhnout do nedbalého vztahu s mladíkem, jehož jméno ani neznal, pod záminkou pozornosti, která mu chyběla. Prvnímu setkání navíc nahrávalo několik skleniček alkoholu a on se chtěl prostě bavit.

Věděl, že Harry je jistota, ale poslední dobou mu přišel zarputilejší než jakákoliv bradavická profesorka.

Ustlal si v jednom z pokojů pro hosty a další den se ukázal až na štědrovečerní večeři, kdy měl Nebelvír vyzdoben, s pomocí skřítků, všechny užívané obytné prostory a z velké části nachystané věci na zítřejší večírek.

Večeře se nesla ve stejném duchu jako předchozí den. Ticho rušilo pouze Harryho loupání vejce uvařeného na tvrdo, které si požádal k večeři. Jakmile mladík dojedl, začal mluvit.

,,Večírek začíná zítra v 7. Jediné, oč tě žádám, je, abys byl přesný," řekl a odešel zpět do ložnice, kam si šel odpočinout po náročném dni.

Lucius celou dobu mlčel, a i když už před sebou neměl večeři, stále seděl u stolu a uvažoval, jak se zítra zachovat.

Dvacet čtyři hodin uteklo jako voda a těsně před avizovanou sedmou hodinou večerní se již začali scházet hosté. Ve směs se jednalo o známé Luciuse a důležité lidi, se kterými bylo dobré se znát. Harry ale i přes neznalost mnohých tváří vítal všechny s úsměvem na rtech a pouze čekal, až se k němu jeho partner připojí.

Hosté se začali nenuceně zapojovat do konverzací s tím, že jim bylo nabídnuto velké množství potravin různých světových kuchyní, a v pozadí hrála tlumená hudba.

O půl osmé se v prostoru zjednal klid a Harry všem poděkoval za účast, vybízeje je, ať se baví, jí a prostě slaví. Na důkaz toho si všichni připili a dále nebyli vyrušováni. Harry s Luciusem, kteří spolu do té doby neprohodili ani slovo, šli všechny ještě samostatně ze zdvořilosti obejít.

Až měli povinný okruh hotový, zastavili se v jednom z koutů místnosti. ,,Hodně štěstí," popřál Nebelvír svému příteli a jemně se na něj usmál. Už se chystal k odchodu, ale Zmijozel mu to nedovolil. Chytil ho za zápěstí s otázkou na rtech: ,,kam jdeš? Nechceš to tu přetrpět do zítřka a vyjasnit si to ráno?"

Harry pohlédl na surový stisk jeho ruky, a pak zpět na Luciuse. ,,Tady není si co vyjasňovat. Chápu, že jsem tě už přestal bavit, tak mi to nedělej těžší," vytrhl se mu mladík z ruky a zmizel v davu hostů, přecházeje na terasu, ze které se přemístil do starého domu, jenž mu zůstal po Siriusovi. Lámalo mu to srdce, ale raději se vzdal - hlavně, aby byl Lucius šťastný.

Za ta léta, co mu dům patřil, neměl ještě čas na rekonstrukci, jelikož po škole bydlel v bytě kousek od práce a záhy se přestěhoval do Malfoy Manor.

Teď byl ale jeho nový domov tady a on hodlal všechen svůj volný čas věnovat zvelebováním si jej.