Kluk beze jména

KAPITOLA 6 - VÍ TO ELIŠKA?

Nevěděl jsem, jak jsem se cítil. Na jednu stranu jsem byl neskutečně zničený, na tu druhou jsem si ale na neštěstí v mém životě zvykl. Nechtělo se mi ani plakat, nic. Připadal jsem si mrtvý. Rodičům jsem raději ani nepsal. Ani se po mně nesháněli. Pravděpodobně si myslí, že jsem Kubu z nemocnice opravdu vyzvedl a dávají nám prostor pro sebe. Nebo jsou možná jen zaneprázdnění. S největší pravděpodobností se ozvou odpoledne.

Byla jedna hodina ráno a já nedokázal usnout. Večer jsem trávil vyprávěním všeho co se odehrálo mým nejbližším přátelům. Jejich názory byly různé, všem ale situace přišla zvláštní. Uznali, že je možné, aby za tím vším stál osud a proto není možné, abychom se viděli. Senie, kamarádka, kterou jsem poznal již před několika lety, si dokonce myslí, že Jakub může mít jakousi podlou stránku sebe a někdo, či něco, se mě pouze snaží chránit.

Pokud jsou tyto teorie pravé, znamená to, že kdykoliv se k Jakubovi přiblížím, něco se mu stane? Já ho mám rád. Nechci aby se mu něco stalo. Vzhledem k tomu, že ho mám rád, ale logicky nechci být bez něho. Sám Jakub uvěřil teorii Sénie, jenže si stál za tím,že chce být se mnou i přesto,že by se mu něco mohlo stát.

A nebo jsme šílení? Třeba jsme jen paranoidní magoři a celé je to shoda náhod. Jakub má přeci časté zdravotní problémy a v nemocnici si kvůli žaludku již poležel. Je možné, že předávkování zhoršilo jiný problém, kvůli kterému měl jít k doktorovi již dávno. To, že nás Tomáš vystopoval je také logické. O Jakubovi jsem mluvil na Instagramu. Jen vyčkával, až za ním poprvé pojedu. Ne všechno musí být vinou jakési energie, bytosti či osudu. To ale nic nemění na tom, jak zvláštní celá situace je.

Načechrané voňavé peřiny mě uklidňovaly. Jejich teplo připomínalo objetí, které mi nyní tak moc chybělo. Jak to udělám, abych se s Kubou opravdu setkal? Pokud je nám něco v patách, jak se tomu vyhnout?

INSTAGRAM:

CRAZYJAKUB30: MĚL BY JSI SPÁT...

NICKY PYCKY: NEMOHU USNOUT.

CRAZYJAKUB30: PŘEMÝŠLENÍM NIC NEVYŘEŠÍŠ...

NICKY PYCKY: CHYBÍŠ MI....

CRAZYJAKUB30: TY MNĚ TAKY. CHTĚL BYCH JÍT DOMŮ. NENÁVIDÍM NEMOCNICE. ZÍTRA MI ŘEKNOU VÍC OHLEDNĚ VÝSLEDKŮ. BŘÍŠKO JSEM MĚL PRÝ HODNĚ TVRDÉ.

NICKY PYCKY: JO, JÁ JSEM ALESPOŇ NA HOTELU...

CRAZYJAKUB30: MĚL JSI JÍT DOMŮ....

NICKY PYCKY: TO TI NEMŮŽU UDĚLAT..

CRAZYJAKUB30: MNĚ TO NEUBLÍŽÍ...

NICKY PYCKY: JENŽE MNĚ ANO...

CRAZYJAKUB30: MILÁČKU, CHCI ABY JSI VĚDĚL, ŽE I KDYŽ TO JE SE MNOU NĚKDY TĚŽKÉ, JSI MOJE MALÉ MIMINKO, KTERÉ MILUJI A MOC PRO MĚ ZNAMENÁ. JSI NA MĚ VÁŽNĚ HODNÝ. ŽÁDNÝ KLUK NEBYL JAKO TY. JSI JINÝ. POPRVÉ V ŽIVOTĚ SE CÍTÍM CHTĚNÝ A MILOVANÝ.

NICKY PYCKY: UŽ JSI NĚKDY BREČEL Z TOHO, JAK JE NĚKDO ÚŽASNÝ A SLADKÝ?

CRAZYJAKUB30: JEDNOU, PROČ?

NICKY PYCKY: PROTOŽE SE PRÁVĚ USMÍVÁM OD UCHA K UCHU A PO TVÁŘI MI TEČE SLZA NA POLŠTÁŘ...

CRAZYJAKUB30: TO NE PACKO, NEPLAKEJ...

NICKY PYCKY: JE TO SLZA ŠTĚSTÍ...

CRAZYJAKUB30: STEJNĚ NEPLAČ....

NICKY PYCKY: TY ANI NEVÍŠ, JAK ŠÍLENĚ MOC TĚ MILUJI.