Kluk beze jména

Kapitola 7 - DNES NECHOĎ NIČKU

,,Takže máme dvě hodiny?" Eliška souhlasně kývla a lehla si do trávy. Nacházeli jsme se vedle školky, kde jsme zabíjeli čas, než bude v nemocnici návštěvní doba. Klidně jsem mohl jet do Kolína později, nic bych tím nezkazil.

Lehl jsem si vedle Elišky a obejmul ji. Mnohem lepší, než objímat hotelový polštář. Eliška si hrála s mými vlasy, což mi bylo velmi příjemné. Miluji, když si někdo hraje s mými vlasy. Spousta lidí to nesnáší a to je pro mě k nepochopení. Ten pocit je nezaplacení! Někteří lidi na této planetě jsou zkrátka k nepochopení.

,,Eliško?"

,,Hm?" Slunce nás oba příjemně unavovalo.

,,Myslíš, že by bylo lepší Kubu nechat být?"

,,Proč to říkáš?" Zarazila se.

,,Já jen... Všechno co se děje. Nemyslíš, že pokud nám opravdu něco brání, abych se Kuby dotkl, tak mu tím jen ubližuji? Co když má nádor kvůli mě?" Neříkala nic. Přemýšlela. Cítil jsem se sobecky. Pokud něco Kubovi opravdu způsobilo nádor, měl bych ho nechat být, než ho to třeba zabije. Když já nemohu. Miluji ho na tolik, že si bez něj nedovedu představit být. I když spolu jsme zatím jen přes internet.

,,A myslíš, že on by to tak chtěl?" Zeptala se mě Eliška.

,,Říkal, že ne." Dále si hrála s mými vlasy.

,,Pak je odpověď jednoduchá, ne?"

,,A až se sejdeme na jeho pohřbu? To si budeme říkat něco jiného."

Raději pozorovala mraky. Myšlenka, že by ho opravdu něco zabilo, byla pro oba moc těžká příjmout. ,,Kuba tě miluje. A pokud by jsi odešel, jakoby už vlastně zemřel. Nikdy jsem ho neviděla tak šťastného, jako s tebou."

Jenže jak dlouho potrvá, než se jeho štěstí promění jen v trápení? Než se jeho štěstí promění v nenávist, protože jsem ho nenechal odejít. ,,Co myslíš, že by to mohlo být?" Otázala se mě Eliška.

,,Mám několik teorií. Ta první je, že je to démon, který si myslí, že pro mě není dobrý a tak ho ode mě odhání. Ta druhá je, že je to zamilovaný duch, který mě chce pro sebe."

,,Takže co dělat, abychom se toho démona zbavili?" Druhou variantu ani nevzala v potaz, kráva. ,,V každém filmu se démona zbavili. Co by mohl chtít? Možná je lepší zeptat se, co nechce. Nechce, abychom se dotkli. Což znamená, že pokud se dotkneme, mohlo by být po všem!

,,Eliško, ty jsi na to kápla! Vyjekl jsem. ,,Pokud nechce, abychom se dotkli, odejde, pokud to dokážeme! Díky tomu prohraje!"

,,Víš to jistě?" Byla zaskočená z mé náhlé radosti.

,,Jistě nevím nic. Ale dává to smysl. Když démona dokáže odehnat i debilní kříž, proč ne dotek?"

,,Takže pokud se dneska dostaneme do nemocnice?"

,,Tak bude po všem..." Opravdu upřímně jsem se usmál. Musí to vyjít, pevně jsem v to věřil. Tedy, alespoň jsem doufal. Tohle je naděje. Naděje, že všechno dobře dopadne a noce budu trávit po jeho boku, ne sám na hotelu.

,,No a jak to chceš udělat?" Váhala. Jak to vlastně chci udělat? Pokud nám bude ,,to něco" v patách i dnes, nezbývá nic jiného, než být rychlejší. Musíme se za každou cenu dostat do nemocniční budovy, ať se děje cokoliv.

,,Utíkat." Odpověděl jsem nejistě.

,,Utíkat? To je vše?"

,,Jelikož jsi na to kápla dneska, nemáme čas vymyslet něco lepšího. Prostě musíme utíkat do budovy, ať se děje cokoliv."