Don't worry

2

Druhý den uplynul jako voda, s tím rozdílem, že už nepršelo a můj adoptivní otec, nebo jak mu říkám strýc, měl všechny ty blbé komentáře na jazyku.

Následující den jsme šli všichni mladiství, kromě Jacksona, do školy.

Ráno mě vzbudil zvuk příšerného budíku. Zavrávolala jsem a natáhla se pro budík.

Zmlkni, ty mechanisme neznámí.

Protáhla jsem se v posteli a rozhodla se vstát. Přece jenom se musím převléct, učesat, vyčistit zuby, připravit snídaně a svačinu pro Coru a vyvenčit Deana. Samozřejmě jsem začala převlečením do černého uplého nátělníku a šedých džín, vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné a hned nato jsem navázala s čistěním zubů. Jakmile bylo toto všechno kompletní, zavolala jsem Deana a společně šli ven.

---------------------------------------------------

Venku bylo příjemně, období po dešti, při kterém je vlhko a zároveň prosvicuje skrz bílé mráčky ranní slunko,  bylo naprosto uvolňující. Všechno jako by se vyplo a vy pouze cítíte vůni přírody.

To by nebylo, kdyby ale Dean se nerozhodl projít se po bahně a lovit žabku, která se toulala z nedalekého rybníka. 

,,Deane, přestaň." Zasmála jsem se jeho způsobu, kterým se snažil chytit žabku. Pořád ji pozoroval a kdykoliv ji chtěl vzít do tlamy, zarazil se těsně před ní a očmuchával ji. Iritovalo ho, že žabka má hladký povrch svého těla a bál se ji vzít do tlamy, proto na ni začal i štěkat jak to šlo, ale žabka pořád odpočívala tam kde byla.

,,Tak pojď." Připoutala jsem ho na vodítko a otočili jsme se o 180°. Museli jsme už domů.

------------------------------------------------

Doma jsem ještě umyla Deanovy tlapky, které byly příšerně špinavé od bláta. Když jsem ho vypustila z vany, Dean se radostně roztřepal až se z něj ta čistá voda rozprostřela okolo a poté se rozběhl pryč z místnosti a klusal si sem a tam, aby se osušil.

S pobaveným výrazem, který spočinul na zmateném Deanovi, jsem došla do kuchyně a vyndala ze skříně chleba a z lednice máslo, sýr a mléko. Připravovala jsem snídani a tedy Coře svačinku.

,,Deane! Ke mně." Zavolala jsem na psa a hodila mu kus chleba a kousek sýra.

Ano, rozmazluji ho jak nejvíc to jen jde.

Sama jsem si také vzala už připravenou snídani a pojídala ji.

Mezitím přišla do kuchyně i Selena s Corou, které si automaticky vzaly snídani na stůl a na mě se ani nepodívaly.

Poté přišel i Martin....bože. Ten přímo zopakoval veškeré pohyby jako holky.

Jakmile všichni tři dojedli, chvilku si ještě dělali své věci a poté byl čas jít do školy.

,,Coro, Seleno. Jedeme!" Zakřičel Martin ze dveří. Holky ho následovaly, včetně mě. 

Poté nastoupili do auta s tím, že mi Cora z auta zamávala a usmívala se. Úsměv jsem ji oplatila a zabočila doleva, na cestu do školy.

Tak jdeme pěšky.

Naštěstí pro mě bylo, že škola nebyla tak daleko, ještě k tomu, když chytnete autobus.

Po dlouhé době jsem ho zachytila. Můžeme slavit.

Nastoupila jsem, zaplatila jízdenku a vydala se vstříc školnímu dni.