Není to tak, jak si to vysníš 1. část

6. část

,,Pokračuj, Ashley. Čti dál!‘‘řekl dychtivě Nick. „Nemám co. Zápis tady končí a pokračuje až o měsíc později,‘‘odpověděla jsem. „No tak už čti, na co čekáš?‘‘vyzval mě Nick. „Dobře.“ „ 22. dubna 1715: Reakce mého otce mě překvapila. Nejdřív na mě křičel. Potom si Henryho chtěl nechat zavolat (nejspíš kvůli bití, nebo aby ho propustil). Matka se mě zastala a otce uklidňovala. Byla jsem moc ráda. Večer otec pozval Henryho na oběd. Jsem tak šťastná…“ Kdo měl pravdu?‘‘vítězně jsem se obrátila na Nicka, který listoval deníkem. „No tak přiznej prohru a nehledej další důkazy mého skvělého odhadu,‘‘dobírala jsem si ho. „Něco se mi na tom všem nezdá, Ashley. Sama tam napsala, že je bohatá s velkým věnem, ale ten koňák nemá ani vindru. Nikdy to není tak krásné, Ashley, není to tak, jak si to vysníš,‘‘řekl smutně. „U nás ano a u nich to tak bylo taky. Každý má šanci zamilovat se,‘‘zatvářila jsem se na něj láskyplně. „Ne navěky,“ namítl s povzdechem Nick. „Fajn, ty tvrdohlavej, vsaď se, že ten deník bude plnej zamilovanejch a sladkejch slovíček. Bez špetky špatných událostí,‘‘dodala jsem. „Ashley, jsou tady jen volný stránky,‘‘řekl najednou Nick. „Cože?‘‘začala jsem také listovat deníkem a opravdu – byly tam spousty volných stran. Nechápala jsem to. „Hele,‘‘ukázala jsem na tu poslední. Byl na ní nejdelší zápis v deníku. Se zatajeným dechem jsem začala číst. Písmo bylo jiné. Rozechvěné a v rohu stránky dvě tmavé skvrnky...