Nick zůstal v domě… Za pár minut přijeli hasiči. Ošetřili mě a potom se pustili do hašení plamenů. Šla jsem jako v mátohách domů. Když se máma vrátila z práce, ptala se mě, co se stalo. Nebyla jsem schopná to vysvětlit. Myslela jsem jenom na Nicka. Měl pravdu. „Nikdy to není tak krásné, Ashley, není to tak, jak si to vysníš.“ „Cože?‘‘zeptala se mě máma. Sedla si vedle mě a objala mě. Ta proradná Viktorie měla pravdu- jako by se mi zhroutil svět. Nick umřel. Co bude dál? Opakovala jsem si ty verše pořád dokola:
Ona smí zůstat, zaplatí mýtné,
její spaní bude neklidné,
žití bídné, nenasytné, neodbytné smutky
k dalším smutkům povedou,
to je nezbytné.
V malém městečku poblíž Harwicku začalo léto. Krásné a slunné léto. Je mi čtrnáct a právě jsem poznala, jak hořce může chutnat život.
ČTEŠ
Není to tak, jak si to vysníš 1. část
Nouvelles„Tak pojď dál,“ zavolala jsem. Nick si bezmyšlenkovitě sedl na moji vzorně ustlanou postel a se znechucením se díval na můj úkol do angličtiny. On ve škole už od začátku zrovna nezářil a já jsem se rozhodla to změnit. A dařilo se. Lepší průměr a vzo...
