Není to tak, jak si to vysníš 1. část

2. část

Crrr…! Z myšlenek mě vytrhl budík, který zvonil jako o závod. Nick se mi zase šťoural ve věcech. Bohužel budík byl mé posteli nejblíže. „Co to kruci vyvádíš?‘‘ zeptala jsem se a přešla k němu. Úzkostně jsem se podívala na budík. „Tohle bylo určitě jeho poslední zazvonění,‘‘ zasmála jsem se a utřela jsem si hřbetem ruky imaginární slzu. Nick se taky zasmál. „Když ty sis mě celých pět minut nevšímala!  Musel jsem na sebe něčím upozornit.“ Sedla jsem si vedle něho a opřela svou hlavu o jeho rameno. „Jak bylo ve škole?‘‘ zeptala jsem se. Bylo sice před vysvědčením, ale pořád také bylo co zkazit. „Ale jo, dobrý. Jen musím napsat příběh o nějaký místní budově.“ Řekl to s povzdechem a pokračoval: „Chtěl jsem něco napsat o tom starým mlýně za městem, ale George mi ho vyfouk.“ „Takže ses na to vykašlal?‘‘ zeptala jsem se podrážděně. „Nicku, takhle to nejde. Chci jen, aby ses snažil a my mohli být spolu,‘‘ domlouvala jsem mu. „Jenže mě nic nenapadá, Ashley,‘‘ bránil se, „nejsem zase taková bedna. Ale vím o někom, kdo by mi mohl píchnout,‘‘podíval se na mě tím svým - jak tomu říká? Jo. Psím pohledem. „Co z toho budu mít?‘‘ Vážně hloupá otázka. Co bych mohla mít… no, čtyři roky na střední s ním. Pomůže mi, kdykoli budu potřebovat. Navíc s ním budu šťastná.