Desire [TOM HOLLAND]✅

šedesátá osmá kapitola

Byl tu zase podzim, listy se barvily, padaly a ve vzduchu byl cítit déšť a přicházející zima. Milovala jsem tohle roční období víc než kterékoliv jiné. Nedokázala jsem říct proč, ale na podzim jsem se cítila skvěle. Byla jsem ten člověk, kterému se deprese způsobené tímto počasím vyhýbaly.

,,Furt nemůžu uvěřit, že budeme mít čtvrté dítě," prohlásil Tom překvapeně, když jsme se vraceli zpátky domů od doktora.

,,To je tak, když neumíš dát kámošovi chvíli pokoj," zavtipkovala a on po mně hodil smrtící pohled. Moc dobře jsem věděla, že tohle udělá. Neměl rád vtipy tohohle typu.

Jakmile jsme otevřeli vchodové dveře, okamžitě se k nám rozběhli všichni obyvatelé onoho domu. Sebastian už byl v první třídě a James s Andrewem zrovna nastoupili do školky. Čas ubíhal neuvěřitelně rychle. Ani jsem si toho nestihla všímat. Byli jsme ale jedna velká šťastná rodina, takže nás vlastně nic netížilo.

,,Kluci, pojďte za námi," zavolal Tom na naše chlapečky a sedl si na pohovku v obývacím pokoji, ,,rádi bychom vám s maminkou něco řekli."

Všichni se rozmístili okolo nás a začali se s námi mazlit stejně jako vždycky, když jsem všichni společně na gauči.

,,Budete mít malou sestřičku nebo bratříčka," řekla jsem potichoučku, jakoby to bylo tajemství a bylo vidět, jak James a Andrew to ještě moc nechápu, ale Sebastianovi se rozzářila očička. Tom mě políbil na čelo a já se usmála, zatímco jsem mazlila moje děťátka. Neumím si představit den, kdy vyrostou a už mě nebudou potřebovat.

Za chvíli se všichni tři začali pomalu ztrácet za vlastními zájmy. Sebastiana teď neuvěřitelně zajímali superhrdinové a James s Andym byli momentálně bez sebe z vlaků a autobusů. S Tomem jsme v obývacím pokoji osaměli, ale ne úplně, neboť jsem nadšené hlasy a smích našich miláčků slyšeli.

,,Nemůžu uvěřit, že rostou tak rychle," prohlásil Tom a přivinul si mě do náruče. Opřela jsem se o jeho vypracovanou hruď, kterou měl i po tolika letech. Přeci jen už jsme nebyli nejmladší. Táhlo nám na čtyřiatřicet.

,,Víš, že už je to skoro 10 let, co se známe?" zeptala jsem se Toma potichoučku a zvedla k němu svůj pohled. Jen přikývl a věnoval mi jemný a pomalý polibek na rty. I po těch letech jsem viděla, s jakou láskou v očích se na mě dívá. Milovali jsme se od prvního momentu a i po těch deseti letech naše láska nevymizela, ani nezeslábla. Ba naopak. Ona zesílila. Všemi těmi zkouškami, vzpomínkami a díky čtyřem úžasným dětem, které jsme zplodili a které milujeme z celého našeho srdce.

Vstala jsem, abych zapálila svíčku, která stála na dost bezpečném místě, aby nemohla spadnout při nárazu do nábytku a aby byla i dost vysoko, aby na ni nedosáhly žádné zvědavé ručičky. Z mého původního záměru mě vyrušilo zazvonění domovního zvonku, což bylo zvláštní. Nikoho jsme neočekávali. Zmateně jsem se podívala na Toma, který jen pokrčil rameny a vydal se do předsíně otevřít dveře. Chvíli jsem bez hnutí stála uprostřed obýváku a čekala, jaké hlasy uslyším.

,,Pojďte dál," uslyšela jsem Tomův hlas, což znamenalo, že přišli nějací známí. V momentě se ve stejné místnosti objevili Elys a Sam s Daisy a Theem, kteří už rozhodně nebyli žádné maličké miminka. Bylo jim už osm. Nechápala jsem, že ten čas tak hrozně rychle letí.

Elys a Sam seděli v tichosti a zvláštně se na sebe koukali. Daisy a Theo na tom byli stejně. Tady bylo něco špatně, ale na první dobrou jsem nemohla odtušit co.

,,Budeme rozvádět," pronesl bez emocí Sam a já jsem jen vytřeštila oči. Tom vypadal stejně překvapeně jako já.

,,Co se stalo? Však vy dva jste byli ten nejkrásnější pár. Všichni jsme věřili, že vám to vydrží," plácala jsem zmateně páté přes deváté a mermomocí se dožadovala odpovědi, která ale očividně nebyla k nalezení.

,,To se zeptejte Elys, která nám rozvrátila celou rodinu," vykřikl Sam, vstal a rozhodil rukama. Bylo vidět, že to nenese moc dobře a že ji pořád hodně miluje i před to, co je muselo rozdělit. Elys jen sklopila zrak a zadívala se na své ruce. V ten moment jsem si všimla jejího břicha, které bylo poněkud nafouklé.

,,Čí je to dítě?" zeptala jsem se pomalu se soucitem v očích a doufala, že mi odpoví.

,,Pamatuješ mého šéfa? Marcuse?" zašeptala Elys a já se nestačila divit, ,,tak jeho."

,,Proč?" zeptal se Tom s ublíženým pohledem. Oba dva jsme moc věděli, že je na straně Sama. Byl to jeho bratr, ale i proto že Tom je ten poslední člověk na světě, který by mohl tolerovat, natož odpustit nevěru. Obzvlášť po tom všem, co se mezi námi na začátcích vztahu stalo.

,,Když se ti nedostává dost lásky doma, musíš ji prostě hledat jinde," prohlásil Elysia bez kouska soucitu nebo provinění. ,,Sam byl pořád v práci, neustále zdokonaloval restauraci a jídla v menu a na mě a děti si nenašel snad ani jeden volný den v týdnu. Připadala jsem si neskutečně opuštěná. Když jsem věděla, že bude Sam brzo doma, tak jsem brala přesčasy, jen abych se nemusela dívat na to, jak jsem mu ukradená. A pak jsem se nějak víc sblížila se šéfem. Nebylo to naschvál, ani jako pomsta, ale já potřebovala lásku."

Když domluvila, všimla jsem si, jak se Samovi vhrnuli do očí slzy. Miloval ji, hrozně moc ji miloval. Jen ona už to prostě nechtěla vidět. Nechtěla mu dát druhou šanci. Ale tu už očividně nechtěl dát ani on jí. I přes to jak moc ji miloval, tohle překousnout nemohl. Nevěra není něco, co jen tak hodíš za hlavu a začneš zase od nuly.

,,A proč si myslíš, že jsem v té práci byl tak dlouho?" vykřikl Sam řečnickou otázku a podíval se Elys zpříma do očí. ,,Budoval jsem tu restauraci kvůli nám! Nejsem milionový herec jako Tom, takže se musím nějak snažit, abychom byli zabezpečení. Dělal jsem to pro nás, dělal jsem to pro tebe. A ty se mi za to odvděčíš takhle? Tím, že jsem ti nedával dost lásky? Vždycky jsem tě miloval, i když sis myslela že ne."

Tohle jsem opravdu nečekala. Nic z toho jsem nečekala. Myslela jsem, že dneska už nemůže být nic horšího, dokud mi nezazvonil mobil s tou nejhorší možnou zprávou.

✨✨✨

Doufám, že se vám dnešní kapitola líbí.

love u, Lara🌻