Desire [TOM HOLLAND]✅

kapitola dvacátá první

Do tátovy svatby zbýval necelý týden a já byla den ode dne nervóznější a nervóznější. Stála jsem před zrcadlem a dávala si na obličej pleťovou masku, protože moje pleť se tím stresem vážně zhoršila. Dívala jsem se na svůj odraz a tu holku v zrcadle jsem nepoznávala. Byla jsem jako někdo jiný. Působila jsem starší, odhodlanější a šťastnější. Líbil se mi ten pocit. 

,,Connie, můžeme si promluvit?" Otočila jsem si a ve dveřích stál Sam. Asi bylo načase, abychom si všechno vyříkali, a tak jsem přikývla a on za sebou zavřel dveře.

,,Víš, chtěl jsem se ti omluvit za to, co jsem udělal, když ses vrátila. Bylo to naprosto spontánní a nezodpovědné," začal se omlouvat a já mu položila ruku na rameno.

„Je to v pohodě, co oči nevidí, to srdce nebolí, ale spíš byste si to měli vyříkat s Elys," zareagovala jsem a on mi věnoval smutný pohled, „já vím, že se ti ten nápad moc nelíbí, ale ona nosí pod srdcem dost možná tvoje dítě, které oba dva milujete, ať už si to chceš přiznat nebo ne."

Seděli jsme se Samem na zemi naproti sobě a dívali se jeden druhému do očí. Opravdu jsem mu chtěla pomoc, aby byl šťastný, ale paličatému člověku asi moc nepomůžu.

„Nemohla bys s ní první promluvit ty?" Tohle jsem vážně nečekala. „Prosím. Od té doby co jste se usmířily tvrdí, že jsi úžasná osoba. Určitě na tebe dá. Aspoň to zkus, moc tě prosím." Ten smutek v jeho očích mě přemluvil. Byl chudák úplně ztracený a potřeboval záchytný bod, jímž jsem teď mohla být já.

„Dobře, já to zkusím," odpověděla jsem, když jsem si z obličeje sundávala pleťovou masku.

„Jsi úžasná a já tě zbožňuju," prohlásil Sam a vtáhl mě do objetí. Najednou to bylo jako, když jsme se poznali a byla mezi námi nepopiratelná chemie. Teď byl pro mě spíš jako mladší brácha. „Ani nevíš, jak jsem rád, že si brácha konečně našel někoho tak skvělého. Dřív to byla jedna katastrofa za druhou, které šly buď po slávě, penězích a nebo prostě byly moc arogantní a namyšlené. Jediná jiná byla Elle, ale ta bráchovi zlomila srdce jako žádná jiná a tu díru po ní jsi, podle mě, nejspíš zacelila až ty."

Objala jsem Sama ještě pevněji. Ta slova co mi řekl, mě zahřála u srdce úplně stejně jako jakákoliv Tomova láskyplná náklonnost.

„Já tě fakt zbožňuju, Same," usmála jsem se na něj a věnovala mu malou pusu na tvář.

„Lásko, od kdy se zamykáš v koupelně?" Ozval se Tom zpoza dveří a já zpozorněla. „Je všechno v pořádku? Neudělal ti Sam nic?" Věděl, že je Sam tady. Jak? Slyšel ho? Poslouchal nás?

Přišla jsem ke dveřím a jedním ladným pohybem je odemkla. Zpoza nich na mě vykoukla Tomova zmatená tvář. Objala jsem ho a on zabořil hlavu do mých vlasů.

„Miluju tě, jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat" zašeptala jsem a on mi věnoval nechápavý pohled, „co je? To nemůžu svému příteli říct, že ho miluju a že je úžasný?"

„Samozřejmě že můžeš, ale stejně mám pocit, že tě k tomu donutily ty Samovy kecy," zasmál se a políbil mě na čelo.

„Tys poslouchal?" Zamračila jsem se na něj, ale on si zachoval kamennou tvář.

„Moje přítelkyně byla zamčená v koupelně s mým mladším bratrem, se kterým měla dřív románek. Co jsem asi měl dělat?" poznamenal vševědoucně, ale já na něj stále koukala jako na zrádce.

„Já a Sam jsme spolu neměli žádný románek," protestovala jsem a on se jen zasmál.

„To si tvrď někomu jinému," vyjekl a já o krok ustoupila, „kolikrát jsem vás viděl se líbat? Ani nechci vědět, co jste dělali, když jste byli sami." Jeho znechucený obličej mi připadal jako nějaká zrada.

„Určitě ne to co myslíš," ujistila jsem ho a jeho výraz trochu zjemnil.

Nastalo mezi námi ticho a Tom mě chytl okolo pasu. Dívali jsme se jeden druhému do očí a já cítila, jak hlasitě mi buší srdce.

„Tak už se prosím nebudeme hádat, jo?" zamumlala jsem a on se na mě podíval překvapeným pohledem.

„My se hádáme, lásko?" Než jsem stihla odpovědět, políbil mě.

Byla jsem přimáčknutá na zeď na chodbě a líbala se a Tomem. Zajel mi rukou pod tričko, ale já ho zastavila.

„Tady ne," zašeptala jsem mi do rtů a on se jen zasmál.

Vzal mě do náruče a odnesl mě až k němu do pokoje, kde jsem teď byla častěji než v tom svém. Chtěl mě položit na postel, ale pak si všiml obrovského šedého klubíčka uprostřed postele.

„Ale notak, Tesso," zasmál se a snažil se svou věrnou přítelkyni vyhnat že svojí postele.

Seděla jsem na kolečkové židli a pozorovala, jak se mu nedaří dostat Tessu dolů z postele. Byla to až komická situaci. Po čtvrt hodině snažení to Tess přestalo bavit a prostě odešla.

Tom si sedl na postel a hodil po mně svůdný pohled. Pomalu jsem se k němu přiložila a obkročmo si na něj sedla. Začala jsem ho líbat a on mi polibky ve velkém opětoval.

„Tome! Nádobí!"

Odtáhli jsme se od sebe a já propukla v nekontrolovatelný smích. Tom se zdál být trošku naštvaný: „No tak dneska to asi fakt nepůjde."

Zvedl se z postele, ale já odmítala odejít, tak jsem zůstala ležet v té velké posteli měkké jako obláček.

Chvíli jsem se dívala do stropu, ale to mě brzo přestalo bavit, tak jsem se rozhodla, že se podívám, co tady Tom má.

Na poličce nad postelí byla vystavena jeho BAFTA cena a vedle ní bylo volné místo. Věřím tomu, že na budoucí Oscary a Zlaté glóby, které si Tom stoprocentně zaslouží.

Přešla jsem ke skromné knihovničce, kde moc knížek teda nebylo, ale byla v ní fotoalba. Otevřela jsem jedno krásné semišově rudé a čelist mi padla údivem. Byly v něm fotky toho, jak Tom žádal Elle o ruku.

Žádal ji o ruku ve střešní zahradě, kde byly všude světýlka a růže. Podle všeho ji tam dovedl, tancovali spolu. To je jak Troy a Gabriela z Muzikálu že střední, ale rozdíl je v tom, že Tom poté poklekl na koleno s rudou semišovou krabičku a určitě s tou nejkrásnější řečí, se Elle zeptal, jestli si ho vezme. Dopadlo to, jak to dopadlo, neboť na poslední fotce seděl Tom na lavičce, brečel a v ruce svíral onu malou krabičku.

„Kdes to našla?"

Zpozorněla jsem a podívala se mu do očí. Opíral se o rám dveří a tvářil se podrážděně.

Neodpověděla jsem, jen se zeptala na otázku, která mi momentálně vrtala hlavou: „Pořád ji miluješ?"

✨✨✨
Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila.
love u, Lara 🌻