Sladká pomsta

5.

Mel i Mia usnuli během pohádky a já mezi tím uklidila tu spoušť, kterou jsme stihli udělat. Po dvou hodinách se Zeyn neukázal, už mám telefon v ruce když uslyším slabé klepání na dveře. Utíkám co nejrychleji dokážu ke dveřím, mezi tím si ukopnu palec takže ke dveřím do pajdám po jedné noze. Zděsím se pohledu na toho debila co jde pozdě, rychle za sebou zavřu a přemístím ho rychle před dveře od jeho bytu. 

,,Nic neříkej, hlavně nic teď neříkej." Upozorním ho. Rychle otevřu, podepřu Zeyna který ukazuje na ložnici.

,,Myslel jsem si že dnešní den skončí jinak než tak to." 

Shodím ho do peřin na posteli a rychle utíkám do koupelny pro ručník namočený ve vodě.

,,Rychle tě umyji ať víc jak moc zle jsi na tom." Klepe se mi ruka a on zpozorní. Jednou rukou mě obejme, dělá malé kroužky na mých zádech načež se začnu uklidňovat. Pomůžu mu sundat opatrně zakrvácenou košili jen doufám že mu tím neublížím.

,,Klid zlato děláš to dobře, ale než s tím vším začneš vytáhni v koupelně pod umyvadlem lékárničku je tam pinzeta."

,,Na co pinzeta?" Zařvu na něj rychle běžící pro tu lékárničku.

,,Kočko mám tam střepy, který musíš vytáhnout." 

Podívám se na něj jestli to myslí vážně, jeho pohled odpovídá za všechno.

,,Dobře dáme se do toho. Nejdříve se pokusím střepy vyndat nebo aspoň ty které vidím mezi tím ti to budu po kouskách ošetřovat." Zvednu na něj obočí jestli chápe, jeho přikývnutí na znak souhlasu mi stačí.

Po hodině vytahování, mytí a nalepování se dostanu k velké ráně která nebude od skla. Zeyn mě zadrží než začnu něco dělat.

,,Zlato na tohle si vezmi také pinzetu. Je tam kulka a ta musí ven."

,,Zeyne tomuhle jsem se neupsala mám ti dělat pouze sekretářku." Můj rozzlobený vyraz asi mluví za vše. ,,Dloužíš mi vysvětlení od začátku až do konce." Zápěstím si utřu pot z čela, ale tak abych se nedotkla chirurgických rukavic zůstane mi na čele trocha krve kterou teď neřeším.

,,Kotě kdybych ti řekl vše tak nechceš mít nic semnou společného. Věř mi, ale něco ti řeknu slibuji." 

Sundám si rukavice abych nenechala nikde červené šmouhy od jeho krve. Vezmu lampu co má u gauče a namířím si to opět k němu. Lampu rozsvítím na jeho vypracované břicho navléknu opět čisté rukavice, vezmu pinzetu do rukou a začínám se v té ráně šťourat. 

Po dvou minutách které jsou nekonečné konečně najdu tu potvoru a  vytahuji jí. Hodím kulku do misky a podívám se na Zeyna jak je na tom. Po chvilce zjistím, že ten debil usnul. Jak mohl usnout zrovna při vytahování kulky? Sundám z rukolu opět rukavice a vrhnu se do úklidu toho všeho. Ránu po kulce ještě zalepím stahovacími pásky, protože šít mu to nehodlám ani normálně šít neumím. Roztrhané věci dávám opravit nebo si rovnou koupím nové nijak to neřeším. Zkontroluji mu tep, který je v pořádku. 

Stihnu se ještě porozhlédnout po bytě. V kuchyni připravím vodu s práškem na bolest a vše jdu odnést na noční stolek u postele. Asi po pěti minutách zjistím, že je zde pokoj pro Miu a rozhodnu se jí odnést do své postele. Tak či tak vím že dneska neusnu a budu sedět vedle toho debila.

Potichu se vydám k nám do bytu, Mel napíšu zkráceně že nespím doma a Miu si vezmu opatrně na sebe. V objetí odcházíme, když už chci zamknout byt tak se malá potvůrka zbudí.

,,Miláčku vydrž chvilku vzhůru, jen tě obléknu do pyžámka a budeš moci zase spinkat."

,,Budeš celou dobu se mnou? Bojím se." Malá má smutné oči a mě nezbývá nic jiného než jí vše odkývat.

,,Budu s tebou až do rána." Rychle vezmu pyžamo nebo aspoň to co tak vypadá a rychle jí do toho obléknu. Mia si hned vleze pod deku, pomalu usíná. Dám jí pusu na čelo, rozsvítím malou růžovou lampičku a podívám se po jejím pokojíčku. Ani se nedivím když zjistím že vše co má v pokoji je růžové nebo pak i bílé. 

Po dvou hodinách jdu za Zeynem, dám si k jeho posteli křeslo a začnu ho pozorovat.

,,Doufám, že si se vynadívala dost." Vykulím na něj oči.

,,Já jen kontrolovala jestli si v pořádku, když si odpadnul. Teď by jsi mi mohl konečně vše říct." Pohodlně se usadím do křesla. Zeyn se posune po posteli ať je to i jemu pohodlné.

,,Nevím kde začít."

,,Začni třeba u Mii, jak to že mi nikdo neřekl o ní."

,,Neví to ani můj otec, nemá zájem jak o můj život tak o ten její také ne. Není zas tak hodný jak si myslíš. Skoro měsíc mi vyhrožuje Mii matka, že mi jí jednou vezme a tam to vlastně vše začalo." Nezasahuji mu do vyprávění jen mávnu rukou ať pokračuje.

,,No evidentně ti tohle vše nestačí. Víš co to je mafián?" Pokývám hlavou že tomu všemu rozumím i když si myslím o tom svoje a to že mafiáni jsou jen ve filmech. 

,,Víš co to král podsvětí?" 

,,Zeyne celou dobu jsem tě nechala mluvit, ale co to vše má znamenat? Jasně že vím jaký význam to má ovšem mafiáni neexistují."

,,Kotě kdyby neexistovali tak teď jeden před tebou nesedí." Vykulím na něj oči a neváhám ani chvilku a zvednu se na odchod.

 ,,Sofi nikam nechoď. Nic se ti nestane nikdy, nemáme spolu společného v celku nic. Prosím posaď se ještě jsem neskončil." Natáhne ke mě ruku které se ani nechytnu místo toho odšoupnu křeslo od toho blbce a posednu si.

,,Můj táta je král, jde po něm teď hodně lidí proto mi nechal i firmu, ale já nebudu vést jen firmu ale i podsvětí. Nechci to místo už jen kvůli tomu maličkému stvoření, ale nemůžu ani odmítnout." Oddechne si a pokračuje ve vyprávění nebo spíš chce abych mohla vše vstřebat.

,,Nic po tobě nechci, jen kdyby se mi něco někdy stalo potřebuji aby jsi se o Miu postarala."

,,To nepůjde ona má ještě svojí mámu." Zamračím se nad tím co říká. Já abych se postarala o holčičku když si nedokážu správně organizovat ani svůj život.

,,Ona jí jen odnosila nemá právo si říkat matka. Ví co jsem zač patří do toho světa odmalička stejně jako já, ale nezvládla by se o ní postarat. Kdykoliv se může něco stát, viděla jsi to moc dobře sama dneska."

,,Zeyne chceš toho moc po mě." Zvednu se s křesla, když se rozhodnu pro definitivní odchod. Ještě kouknu na něj vidím jak se snaží vstát.

,,Odpočívej v klidu zítra v práci mě nečekej beru si dovolenou za tohle vše co jsem pro tebe dneska udělala si jí vzít musím. Kdyby něco budu na telefonu, když tak mi nech vzkaz a já se pokusím zařídit vše co budu moc. Mimochodem Mia spí ve své posteli."

Odcházím od něj do svého bytu, kde myšlenky mám zpřeházené a nevím jak dál.....