Sladká pomsta

2.

Myslela jsem si že mě nikdo neslyší, ale opět jsem se spletla. Oba na mě koukají jak na vyvoranou myš a já nevím co si mám a o tom myslet.

,,Omlouvám se to bylo asi víc nahlas než jsem chtěla." Podívám se na oba se smutným pohledem, aby mi to taky odpustili. Otočím se na svého šéfa, kterému cukají koutky u úst a přemýšlím co dál. 

,,No abych tě také představil Sofi, tohle je můj syn Zayn. A Zeyne tohle je tvoje nová sekretářka Sofie. Podotýkám že jen sekretářka. Vím jak to u tebe chodí, tak doufám že víš jak se máš chovat." Podívá se na něj varovným pohledem. 

Myslím si že na to je už pozdě, ale nebudu ho provokovat. Co oči nevidí to srdce nebolí. Proboha na co zase myslím. Jasný že mi sním bylo fajn, ale teď se musím chovat jako má matka. Být chladná není nic pro mě. 

,,Samozřejmě že vím jak se mám chovat tati. Proč o mě pořád přemýšlíš špatně koukej mi říct jak mám začít a už si běž užít důchod." Podívá se na něj zvláštním pohledem, takovým pochybovačným. Už chtěl na to něco říct než mu do toho skočil jeho podařený synáček.

,,Jo vím, vím budeš na telefonu jak pro mě tak pro Sofi." Usměje se na něj a pomůže mu do kabátu. Asi má trochu ke svému otci úctu. Asi není jako já, pomyslím si. Vede ho směrem ke dveřím asi aby opravdu už šel. Na povzbuzení na mě mrkne. Zaklapnou za ním dveře a já se svezu do židle.

,,Už jsem myslel, že neodejde a hlavně jsem se bál že tě znovu neuvidím. Jako kdyby to byl osud. Vypadl jsem od tebe dřív abych se stihl sám připravit a místo toho jsem tě měl vzbudit." Pousměje se na mě a začne ke mě pomalu od dveří jít. 

Rychle uhni a hlavně nepodlehni, pomyslím si. Rychlí manévr, který se mi podaří na poslední chvíli. 

,,To co se v noci stalo bylo jednou naštěstí pro mě a oba víme že opakovat se to nikdy nebude. Nikdy!" Zdůrazním poslední slovo a rychle si stoupnu a začnu si uhlazovat svůj kostýmek. 

,,No nevím jak ty, ale já vím že opakovat se to bude." Podívám se na něj tím stylem ať to ze sebe vyklopí raději vše. ,,Budeme se scházet skoro pořád. To máš pracovní schůzky. Bydlení v jednom domě a máme společnou ložnici jen jí odděluje příčka. Pochybuji že by jsi chtěla každý den poslouchat to jak tam mám jinou. A ještě práce kde vlastně budeme spolu taky furt." Usměje se na mě a já nestíhám všechno vstřebat. 

Rychle jdu do svojí kanceláře než si uvědomím co vlastně řekl hned za druhou větou. Byt? Ložnice? Příčka? Otočím se na něj. Ještě že nás oddělují jen dveře ve kterých on stojí.

,,To nemyslíš vážně? Nevěřím ti kdy jsi se stihl nastěhovat." Začnu se smát na celé kolo. Usednu do své kancelářské židle a koukám na něj pochybovačně. 

,,Třeba to bude ta doba kdy jste se svojí kamarádkou jeli navštívit Londýn." Usměje se a zavře za sebou dveře. 

A já jako trouba koukám do zavřených dveří a přemýšlím jak ví kde jsem byla a s kým? No jasně kdybych měla frajera tak sním neskončím v posteli. Kouknu do svého diáře abych věděla kolik schůzek nás čeká. Nevidím to moc dobře na oběd no zkusím vše stihnout, ale naštěstí pro mě žádná schůzka na dnešek.

Zapnu svůj počítač a kouknu do svého emailu co tam je nového. No bomba další tisícovka nevyřízených emailů. Sundám si pod stolem boty, sepnu vlasy do drdolu a otevřu hned první. Za krátký čas začne zvonit telefon na stole a já nestihnu ani dopsat jednu větu. Zvednu telefon a představím nejdříve firmu a pak se představím. 

,,No vidím že představit se umíš, aspoň znám celé tvé jméno. Potřebuji si s tebou projít diář ať vím čím mám začít."

,,Nebude vám to stačit po telefonu?" Optám se, ale vím že odpověď nebude pozitivní.

,,Nebude, zvedni ten tvůj sexy zadeček a přijď okamžitě."

Bouchnutím složím telefon postavím se a už jdu jako slon ke dveřím. Tím sexy zadečkem mě velmi nasral.

,,Jasně jsem ti říkala ať se chováme k sobě slušně." 

Měl tam cizího chlapa. Sexy chlapa. Kdo je lepší on a nebo můj sexy bastard. Bože nad čím to přemýšlím? 

,,Zkrátím to dneska nic nemáš, ale zítra se do večera nehneš." Usměji se na něj a když už chci zavřít za sebou dveře tak mi odpoví.

,,Tak za prvé ty se nehneš se mnou. Ještě jedna věc proč nemáš boty? To jsi někde stihla roztáhnout nožky? Stačilo říct víš že jsem ti kdykoliv k dispozici. Můj kamarád může kdykoliv odejít."

,,Tak za prvé jsme si nepotykali a za druhé já mám pracovní dobu jasnou a to je maximálně dvanáct hodin. Tak či tak v šest večer odcházím. A ještě něco s takovým malým kašpárkem bych se moc nechlubila." Mrknu na něj a usměji se. 

,,Večer jsi mluvila jinak, když jsi byla pode mnou."

Bouchnutím třísknu dveřmi a jdu vyřídit konečně zbytek těch emailů, který za mě nikdo neudělá. Začne zvonit telefon a já začnu vrčet hned jak ho uslyším. Přepojím to hned Zeynovi ať taky něco dělá. Svezu se po židli nasadím brýle a pokračuji. Než vyřídím aspoň půlku tak bude čas si zajít na oběd s Mel. Začnu se i přes to na náš malý oběd těšit.

Třicátým emailem to končí mám hlad a jsem vyřízená. Dám počítač do režimu spánku, nazuji boty a už se chystám do kabátku načež se otevřou dveře odvedle s kanceláře. 

,,Vidím že jdeš na oběd jdeme spolu potřebuji s tebou mluvit."

,,Na to zapomeň do teď jsi měl čas za mnou přijít a hlavně já pospíchám. S tebou nikam nejdu zapomeň na to."

Pomůže mi do kabátku přičemž mi dýchá na holí krk. Ucítím mravenčení v břiše, ale nad tím se nepozastavuji. Odtáhnu se od něj rychlostí leoparda.

,,Za hodinu jsem zpět tak si pak můžeme spolu promluvit." 

,,Máš na to čtyřicet pět minut, tak si pohni trochu."

Zamračím se na něj a jdu k výtahu. Naštvaná ne přímo nasraná jeden den ani ne celý je na místě svého otce a už mi pije krev. Nastoupím do výtahu on chtěl jít za mnou pro moje štěstí a jeho smůlu se dveře zavřou ještě dřív než stihne on. S úšklebkem mu stihnu zamávat, ať si o mě myslí co chce ale bude to mít se mnou ještě těžší hošánek.