Sladká pomsta

10.

Po dlouhé době auto zastavilo před budovou školky, už chci vystoupit jenže mě Zeyn chytl za ruku. Nejdříve vystoupili gorily a koukali po okolí, potom nám otevřeli dveře. Samozřejmě já se čertila ale tak aby to nikdo z nich nepoznal, dělám to jen kvůli Mie pro její ochranu. Vezmu si na sebe malou ani nekoukám za sebe a vydám se rovnou do budovy které říkali školka. Pro mě školka znamená smích dětí, různé houpačky nebo prolézačky. No každý máme pod pojmem školka různý názor.

,,Zeyne mohl by jsi otevřít ty těžké dveře?" 

,,Mia má nohy může jít po svých, ale jako správný muž ti otevřu." Nezapomene mě plácnout po zadku když kolem něj procházím.

,,Kde je ředitelna?"

,,Jak to mám vědět? Já tady ještě nebyl jsem tady po prvé ani se nedivím malé že sem nechce chodit." Chytí mě za ruku, nejsem proti tak mu jí dokonce stisknu nahání mi ta budova hrůzu.

,,Kdo jako jste? Co tady děláte?" Ozve se před námi.

,,Já jsem otec a moje holčička chodí na tuhle školu a potřebuji jí odhlásit kde najdu ředitelku?"

,,Nahoře po schodech jsou to jediné dveře v tom patře takže trefíte." Hrozná ženská a ještě koukali po chlapech kolem mě.

,,Zdálo se mi to nebo po nás koukala trochu divně?"

,,To se ti nezdálo a už pojď ať to máme z krku." 

Vydáme se po schodech nahoru, Zeyn je u mě co nejblíž vůbec nevím o co mu teď jde. Neřeším ho a zaťukám na dveře.

........................................

,,Ještě že tohle máme za sebou hrůza už jdeme raději pryč než nás tam zatáhne a pokárá nás oba dva." Rychle naskočíme do auta a už nás tam nikdo nikdy neuvidí.

,,Co to bylo za školku? Byla to hrůza, myslela jsem si že nebude dělat problémy když jsi otec ale říkám ti o ní ještě uslyšíme." Podívám se na Miu která usnula v autosedačce.

,,Co teď budeme dělat kočko?" Muckne na mě ten vůl.

,,Skočíme ještě do práce, mě se to tam kupí na hromadě musíme tam zajet." 

,,Dobře na chvilku tak dvě hodinky by mohli stačit pak bychom šli na oběd." 

,,Nejsem proti." Usměji se na něj.

,,Šéfe? Jede za námi auto. Čekalo už před školkou." Ozve se jedna z těch goril. 

,,Zkuste se ztratit a zjistěte poznávací značku komu to auto patří."

,,Zeyne ať zkusí zajet do centra mám tam známou ta by nám mohla pomoci aspoň s malou ať jí do toho nezatáhneme." Jeho pohled je na mě momentálně upřený všichni čekáme co řekne.

,,Potřebuji aby se i tobě něco nestalo. Zatáhl jsem tě do toho a musíme to vyřešit. Zastavíme před tvým bytem vezmeš si věci, Karlo půjde s tebou nahoru pak zajedeme do kanceláře tam se nikdo nedostane mezi tím kluci to očíhnou kolem." Zbytek nedořekl věděl že by se mi to nelíbilo tak na vše kývnu vůbec nechci protestovat.

,,Ale-ale co Mel?" Uvědomím si že by se jí také něco mohlo stát a mě by se to určitě nelíbilo.

,,Zavolám svým chlapům budou na ní dávat pozor zpovzdálí nemusíš se bát." Líbne mě do vlasů a já se aspoň trochu uklidním. Auto zastavilo před bytem Zeyn mi podá klíče nechápu proč.

,,Sbalíš mě i Mie jen něco málo hlavně malé plyšáky."

,,Ty už zabalené má byli jsme v hračkářství a zůstalo vše v taškách." Vyběhnu ven z auta a za mnou se vydal ten chlap teda teď už Karol. Odemykám dveře od bytu ale něco se mi nelíbí, dveře nebyli vůbec zamknuté že by se Mel vrátila dřív z práce? Podívám se na Karola on mě posune dál od dveří.

,,Půjdu první ty hned za mnou ano?" Jen kývnu hlavou na znamení. Prohledá celý byt nikde nic nenašel a já postupně balím kufry, musím si půjčit kufr i od Mel do mých bych vše nenarvala.

,,Mě se to nelíbí něco je jinak." Řeknu tak aby mě slyšel, zacvaknu první ze tří kufrů a šoupnu ho ke dveřím.

,,Madam pospěšte si, nejste jediná komu se tady nelíbí." 

,,Jenže jak to vše pobereme?"

,,Jednoduše hračky spustíme dolů ten nejmenší kufr také a zbytek zvládneme." Mrkne na mě a hned se mi uleví. Začnu mu podávat věci s hračkami on na mě kouká jako kdybychom vykoupili krám.

,,Nekoukejte tak na mě to Mia, když se na vás podívá smutně vy jí odkýváte i třetí světovou."

,,Vím znám jí už nějaký ten pátek, nejste jediná kdo jí vše odkývá." Začne se smát a já sním. Mezi tím co balím on je u okna a pouští lanem věci.

,,Tak jo poslední ten dojdeme k Zeynovi a můžeme." Chci otevřít dveře od bytu ale zarazí mě dřív než jen šáhnu na kliku.

,,Počkejte tady musím to tam zkontrolovat, hned za mnou zamkněte až přijdu já zaklepu pak bouchnu." Otevře dveře a hned zamknu a dám tam i bezpečnostní zámek. Po pěti minutách se ozve klepání, jenže neozve se bouchnutí. Začnu být nervózní, po dalších pěti minutách už za dveřmi je Karol rychle vběhneme k Zeynovi a začnu balit jak jemu tak malé. Ona má další veliký kufr a on jen cestovní tašku s jedním kufrem. Zavřu jeho byt a ještě zkontroluji můj zda je zamknutý. Vše je tak jak má být jen nevím jak vše odneseme, nějak to zvládneme odnést dolů když uslyším divné zvuky.

,,Madam položte to a jděte do auta já to už zvládnu." Rozeběhnu se, Zeyn mi otevře dveře a já rychle nasednu.

,,Běžte mu prosím někdo pomoci je toho opravdu moc." Otočím se na Zeyna  ,,Něco se mi tam nelíbilo, nejspíš ani jemu ne když mě hned poslal do auta." Klepu se jako ratlík ani jeho dotyk mi nepomůže. Když už jsou kufry na svém místě tak ještě chceme zajet do práce ať toho nemáme ještě víc než teď.

,,Šéfe někdo byl jak u vás v bytě tak u paní, ale nikde nic nebylo. Nelíbilo se mi něco nevím jak to říct asi to byl jen pocit."

,,Nechte to tak už jen jeďte do kanceláře, musíme zmizet."

,,Zeyne mezi tím co šel Karol kontrolovat tvůj byt tak někdo na ty moje klepal neotevřela jsem, protože se bojím do teď. Pak už jen ve tvém bytě jsem brala vše co mi přišlo pod ruku co když jsem něco zapomněla zabalit a co když- co když..." Nedopověděla jsem větu, protože mě hned umlčel.