Z bělavého nebe padaly vločky, každá svým vlastním směrem a každá jedinečná, všechny však skončily tam dole. Zachytily se ve větvích, ulpěly na střechách domů nebo dosedly na čepici právě takového člověka, o něhož málokdo zavadil pohledem.
Nejdřív by jeden musel zaklonit hlavu a vyhledat sjezdovku, hladký pás sněhu, který se táhl téměr od vrcholku hory až dolů do města. Tam hloučky lidí s očima navrch hlavy sledovaly barevné šmouhy, které se po hlavě vrhaly dolů. Jak se jeden po druhém závodníci řítili směrem k nim, každou úspěšně vyjetou zatáčku provázelo obdivné ách a každý pád soucitné óch. Jakmile někdo projel cílem, ozval se sborový jásot, který dolehl až k uším onoho člověka, jenž postával tam nahoře u startovní čáry a všechny emoce, jež se vystřídaly ve tvářích závodníků, viděl z první ruky.
I když zůstával nespatřen, on sám viděl všechno.
Dění sledoval z povzdálí, z okraje sjezdovky ve stínu rozložitého smrku, a chvíli co chvíli sevřel v rukou svoje hůlky, o něž se ležérně opíral. Měl bílý dres a zelenou závodní čapku, ke startu se však nehrnul. Se samolibým výrazem vepsaným ve tváři a s posměšnými poznámkami na jazyku sledoval ostatní. Bažanti. Zelenáči. Amatéři, běželo mu hlavou.
Když se jednomu muži v červeném zasekla lyže, nakrčil obočí, stáhl pusu a zadržoval smích a slzy v očích. Tenhle poslední kousek ho dohnal k rozhodnutí. Obemkl svoje hůlky, zavrtěl hlavou, zatnul svaly, nasadil výraz zkušeného profesionála a dlouhým krokem zamířil ke startovní čáře. Teď jim všem vytře zrak.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Za podnětem k tomuto minipříběhu stojí kamarádka, která mi dala za úkol popsat výraz postavy, již se jí povedlo nakreslit, a situace, v jaké by se mohla nacházet. Musím říct, že to nebylo až tak jednoduché, rozhodnout se, jak se vlastně ten chlapík tvářil. Byl namalovaný černobíle, jen několika jednoduchými tahy, a pokaždé, když jsem se na něj zadívala, mi jeho výraz přišel trochu jiný. Paradoxně mi přišly na mysl hory a sníh, i když jsem v tu chvíli ležela na pláži v pětatřicetistupňovém vedru, a najednou jsem pána z papíru viděla nahoře na sjezdovce, naprosto sebevědomého a s namyšlenou tváří. A tak vznikl Profík.
ČTEŠ
Minipříběhy pro radost 🔛
DiversosAť už je to součástí výzvy nebo jde o vlastní iniciativu, podařilo se mi sepsat několik krátkých textů, kterých by časem mohlo přibývat. Někdy jde o příběh, někdy o báseň a někdy o pouhý popis události nebo místa. Stejně tak nejsou vyloučené ani krá...
