Chapter 13

1K 72 9

od _NH_LS_1D_

od _NH_LS_1D_

Užijte si čtení <3

A tak jsme leželi v posteli v objetí a plakali. Tiskli se k sobě, propletli nohy a následně vyčerpáním usnuli

Louis

" Hazz?" zašeptal jsem, když jsem ze zdola uslyšel menší hluk, co se to tam děje? Zloději?

" Hazz" šťouchl jsem do něho. Něco Zamumlal a přitáhl si mě do pevnějšího objetí. Awww. Ne není čas se nad tím dále rozplývat.

" Hazz" řekl jsem trochu hlasitěji a políbil ho. Polibek okamžitě prohloubil. Aha, tak takhle ho musím budit.

"Hazz" zašeptal jsem, když jsme se od sebe odtrhli.

"Copak se děje, Lou?" zeptal se.

" Já. Probudil jsem se a uslyšel ze zdola menší hluk, Harry, já se bojím" zašeptal jsem se slzami v očích.

" Ale notak, broučku, neboj máš tu přeci mě, svou alfu a já tě před všemi a vším ochráním i kdyby mě to stálo můj život" zašeptal a věnoval mi pusu na temeno hlavy. Awww. On je tak aww.

" aww" uniklo mi ze rtů.

" Ale teď. Zůstaň tady. Hned jsem zpátky. Jdu se tam podívat, hm?" zašeptal.

" Dobře, ale prosím, buď opatrný, Hazz" zašeptal jsem, objal ho a něžně mu věnoval polibek na rty.

" Budu, neboj, Lou" kývl a otevřel dveře od pokoje, vyšel ven a dveře za sebou následně i zavřel.

Tak moc se bojím. Seděl jsem jako přikovaný na posteli, s ustrašeným výrazem jsem pozoroval dveře, jestli se Harry nevrátí a klepal se jak afričan na Sibiři.

A pak venku uhodil blesk.....

A dveře se oteřeli do kořán a.......

Mně se tak dostalo pohledu na....

Harryho, mou alfu... hihi, co jiného jste čekali?

Když mě spatřil v mém rozpoložení, tak ke mne okamžitě přiběhl a starostlivě mě pohladil po tváři.

" Zlatíčko, jsi v pořádku? Byl jsem se porozhlédnout po domě, ale nikdo tady není, broučku, nezdálo se ti jen něco? Je toho na tebe moc, já vím. Omlouvám se ti za to. Pokusím se, aby se nic už podobného nestávalo, hm? A teď pojď spinkat, baby" Vzal si mě do klína a pořádně mě objal. Miluju jeho objetí, cítím se v nich skvělě, v bezpečí, chtěný, milovaný....

" Promiň, že jsem tě vzbudil úplně bezdůvodně, omlouvám se, jsem špatná Omega. Moc špatná. Divím se, že jsi mě ještě nevyhodil na ulici" vzlykal jsem mu do hruďi.

" Lou, ty jsi ta nejskvělejší Omega na světě. Zlatíčko, tebe bych nikdy nevyhodil na ulici, viděl jsi někdy svůj kukuč? Oceánově modrá kukadla. Červené rty zralé pro polibek, nosánek pro tu nejúžasnější a nejkrásnější, princeznu, pro mou princeznu" zašeptal a hladil mě po zádech. Byl milý. Oproti těm dnům kdy na mě byl vážně ošklivý. Teď je to takový moje velký zlatíčko.

"Neplakej, Loui, prosím" zašeptal a políbil mě na temeni hlavy.

" Jsi určitě vyčerpaný, půjdeme spinkat, hmm?" nabídl, ale já zavrtěl hlavou.

"Ty tvoje kruhy pod očima nejsou ani trochu hezké a nejsou ani zdravé, takže i když nechceš jít spát, tak prostě půjdeš, broučku" nákazal, když jsem chtěl odporovat.

" Tak, tak dobře" zamumlal jsem poraženě a pomalu z něho slézal. On mě však zastavil. Nechápavě jsem se na něho podíval.

" Nikam nejdeš, miláčku, budeš hezky spinkat na mě" zašeptal a já vykukil oči. Na něm? Jak jako na něm? Je vůbec ta postel potřeba? Ne není.

Lehl si a mě si stáhl na sebe. Políbil mě na čelo, do vlasů a vlastně všude kam takhle v leže, aniž by musel nějak extra hýbat hlavou, dosáhl. Je vážně skvělý.

Měl výborný nápad. Tahle poloha je skvělá. Leželo se mi na něm dobře. Zabořil jsem hlavu víc do jeho krku a spokojeně vydechl. Ruce jem dal podél jeho těla a trochu ho s nimi objal. Připadal jse si jako princezna, co má svého prince. On byl můj princ.