Přátelství Nebo Láska (Erasermic)

Jak to začalo

Pohled aizawy:
Jako vždy jsem před hodinou spal ve svém pohodném spacáčku, nechtělo se mi nic, jen spát.
Samozřejmě mě od mého sladného spánku přerušil Nezu
Nezu: "Aizawo vím že tě ruším ale potřeboval bych aby jsi s micem o víkndu napsal seminář o drogách a jejích účincích, nebude ti to vadit?"
Jen jsem zavrčel "ne"
Nezu: "děkuji" a odešel
Za nedlouho přišel mic s úsměvem na tváři
Mic: takže asi o víkendu budem spolu...
Budeme u mě, nebo u tebe?...
Aizawa: jak u mně nebo u tebe?!.. Aha... V tom bordelu co mám doma, který se nechce uklízet fakt pracovat nebudeme
On se jen zasmál a "řekl takže zítra u mě  v kolik?"
Tak po škole, stejně nevím kde bydlíš a nějak se tam musím dostat
Mic: "to je asi pravda" a odešel
Za chvíli začali přicházet studenti, přeci jen byli jsme tam o hodně dříve než oni
Nějak jsem ten den přetpěl a šel domů
Pohled mica:
"Sakra, sakra tady je nepořádek musím to uklidit"
Začal jsem uklízet, utírat prach, vysávat, převlékl jsem peřiny a vymetl pavučiny.
Vážně tu nepotřebuju mít nezvané hosty kteří ještě navíc mají osum nohou fuj.
Dostal jsem hlad otevřel lednićku a nic?!  Nic tam není!... "Musím nakoupit aby pak shou neměl hlad a já taky...
Vzal jsem auto a jel nakoupit do místního kauflandu protože deně níské ceny, něco málo pokupil a jel domů.
Vybalil jsem věcy z kufru dal je do ledničky lehl na pastel a usnul.
Ten den jsem byl výjimečně unavený nechápu proč normálně bych běhal pozdě do noci.
Ráno mě probral budík, totálně mě to vylekalo ale co už musel jsem do školy a dnes navíc příjde shou, už se nemůžu dočkat.
Možná je to divný ale mám pocit že se mi i tak trochu líbí, možná je to jen pocit nevím je to takové jiné než s jinými lidmi, nikdy jsem si nebyl jistý co cítím často ani nepřemýšlím co říkám a vyjde ze mě nějaká blbost a zapomínám o čem jsem mluvil.
Jo to je taková moje vada na kterou jsem si já a moje okolí tak nějak zvykli.
Aha a dělám to zas, zas jsem myšlenkama totálně odletěl od těch původních myšlenek, od černovláska který se mi asi líbí.
Štve mně že to nevím kdybych si tím byl aspiň jistý ale nejsem, líbí pardon znám ho už hodně dlouho už od střední.
Známe se 15 let a já nepřišel na to jestli se mi líbí nebo ne, jsem prostě ostuda no...
Kurwa jsem se zamyslel a nestíhám.
Rychle jsem se převlíknul, vzal si jabko na cestu a vyběhl z domu samozřejmě bez kalhot a jel autem do školy.
Přijel jsem do školy nadechnul se čerstvého vzduchu a a na jasnou slyším nějakého mladého posluchače "asi jsi zapomněl kalhoty"
Pomalu jsem začal směřovat svůj pohled dolů
"Sakra kde mám kalhoty?!"
Vběhl jsem do školy rovnou na záchody a začal přemýšlet, co teď? Co teď?...
Mám zajdu za aizawou jestli nemá na půjčení... Přeci jen nic lepšího mě nenapadlo.
Pohled aizawy:
Zas jsem dřímal ve spacácáku přemýšlel nad dneškem, jak to bude asi vypadat. Zashi se mi líbí už od střední dokonce jsem o něm vymyslel básničku kterou jsem někam založil a nepamatuju kde.
Miloval jsem ho protože tu byl vždy pro mě začalo to tehdy, tehdy když jsem se cítil nejhůře... Když umřel náš přítel Oboro, hodně mě to vzalo.
Před jeho smrtí jsme s hizashim a midnight tvořili úžasnou partu dokonce jsme se spolu starali o sushiho, ale ta parta se rozpadla zůstal jsem jen já a zashi.
Ten den jsem si přál umřít.
Chtěl jsem spáchat sebevraždu a skočit z mostu ale na poslední chvíli ke mně přiběhl hizashi se slzama v očích chytnul mě za ruku objal a začal s brekem křičet "nechci abys mě opustil i ty nezvládl bych to!"
Taky jsem se tehdy rozbrečel
"ale Oboro..."
Mic: "Oboro už není ale my dva jsme nenechám tě umřít vždy tu budu pro tebe, budeš mě potřebovat... Budu tady, budeš si chtít promluvit... Budu tady, budeš chtít někoho zabít... Společně obmyslíme plán.
Začal jsem se smát, on taky.
Z myšlení mě ale přerušil známý hlas
Mic: shou neměl bys na půjčení kalhoty prosím?
Co kalhoty?!...
Prohlídnul jsem si ho... Proč sakra nemá?... No nic
"Jo mám" a vytáhl jsem je se spacáku
Pohled mica:
Děkuji a oblékl si je
"Páni jsou pohodlné" sáhl jsem do kapes a ucítil jsem nějaký papírek a vytáhl jsem ho
Shou asi sis v nich nechal nějaký papírek
Aizawa: tak ho vyhoď
Mic: "ale co když je to něco důležitého"
Rozložil jsem ho a tam napsaný nějaký tekst a začal jsem ho číst
"Ah hizashi člověk mnoha tváří....
Aizawa vyskočil vytrhnul mi ho z ruky a roztrhal
Mic: "počkej co tam bylo napsaný"
Aizawa: "ale nic
Mic "řekni mi to"
Aizawa: "ne"
Mic: "dobře, pořešíme to až příjdeš ke mně"
Odešel jsem... Co to sakra mělo být, doufám že se dozvím odpověď...

Ahojte Brnamůrky, tohle je moje první fanfikce snad se vám bude líbit
Moc se omlouvám za chyby baví mě vymýšlet ale na psaní pravopisně jsem dřevo tak se na mě moc nezlobte
A argument že jsem malý Kid vám moc nevýjde není mi 12 ale 16 😜
Ale tak snad si to užijete