Den pátý
Začínám ztrácet naději každá minuta je jako hodina, vůbec nechápu a ani nepřiznávám že tu jsem teprve 5. den. Popral jsem se s jedním strážníkem, chtěl mě znásilnit. Jeho spolupracovníci mě odvedli do mé cely a počkali tu do příchodu jednoho muže. Podobal se mému otci, Modré pronikavé oči, ostře výsovaný obličej poznamenaný lety špatných rozhodnutí a utrpení. Blonďaté delší vlasy padající do obličeje poukazovali na jeho samolibí úšklebek. Nabídl mi lepší podmínky výměnou za odvedení špinavé práce. V tomhle vězení jsou ti nejhorší mladiství a tak nikoho nezajímá co se za těmito zdmi děje. Reditel využívá odsouzených dětí k zápasům, chodí sem spoustu boháčů kteří touží po krvy. Děti odsouzeni na doživotí buď zápasí nebo se jim prodávají, vyjmečně se stane že jste v jednom dal dobří že si vás vezmou domů. Získáte nové jméno, nový domov a novou šanci, ale jste majetkem toho kdo vás koupil a musi te udělat cokoliv řekne. Když mi nabídl zápasení za možnost jít na dvorek nebo do knihovny, nešlo to odmítnout. Kdyby tak Tony věděl k čemu sem se upsal, tak mě asi zabije, on byl z nás dvou ten rváč. Miloval párty a já je nesnášel, přesto jsem s ním šel na první párty v prváku. Nedával jsem to, můj svět byl vždy jen táta, tak jsem odešel na zahradu a lehl si do trávy. Hvězdy mě vždy uchvacovaly a dávali pocit klidu, tu noc můj klid narušila jedna osoba. Uplakaná Černovláska, šedé oči plné slz plně ignorovali mou přítomnost. Nezajímala mě dokud si mě nevšimla. Zajímala ji co dělám v té trávě a kdo jsem, neodpověděl jsem i toho moc, spíš jsem ji pozval ať se přidá. Neměla sílu řešit odpovědi a tak si jen vedle mě lehla a mlčela.
