Moje omega l.s. ᴍᴘʀᴇɢ ✔ Short FF

8. ✔

Harry's POV

„Co bys chtěl dneska dělat?" zamumlal jsem Louisovi do hrudníku.

„Nepůjdeme se projít?" řekl Louis, přičemž mě hladil ve vlasech.

„Dobře." dal sem mu rychlou pusu a šel ke skříni, kde jsem vytáhl jednu moji mikinu a hodil ji po něm, ať si ji obleče.

„Děkuju." uculil se na mě. Přes hlavu si natáhl mikinu a přišel ke mně.

„Tak, kam bys rád?" koukl jsem na něj, když jsme stály před domem.

„Asi do parku." usmál se na mě a víc se zakutal do mojí mikiny. Já se tomu jenom zasmál, propletl si s ním prsty a vyšel na ulici.

Cesta probíhala v klidu. Louise jsem si k sobě tiskl, jak nejvíc jsem mohl a sem tam ho políbil do vlasů.

„Harry?" kouknul na mě a usmál.

„Ano?" zavrněl jsem.

„Proč jsi nastoupil až teď na střední?"

„Od narození jsem se učil doma, měl jsem doma služebné, které mě všechno učili, stejně jako moji sestru. Ale jelikož musím dostat diplom, tak mě otec poslal na poslední rok do školy." usmál jsem se a sednul si na první lavičku, co jsem viděl. Louis si sednul vedle mě a opřel si hlavu o mé rameno.

„Aha... a-a jsi rád, že zrovna já jsem tvůj soulmates?" kouknul se na se strachem v očích.

„Samozřejmě že jsem rád, lásko. Ty jsi tak malinkatý a roztomilí kuře. Vždyť já tě mám strašně moc rád." usmál jsem se na něj a políbil ho do vlasů.

„Nejsem malé kuře. A taky tě mám rád." usmál se na mě a víc se ke mně přitulil. Takhle jsme v parku seděli asi půl hodiny. Pozorovali jsme lidi, kteří se tu procházeli se svými přáteli, dětmi, partnery. Nebo si tudy zkracovali cestu, jelikož někam spěchali. Jenže už se setmělo a ochladilo a Louisovi začíná být zima.

„Na zlato, vem si moji bundu, celý se třeseš, radši už půjdeme domů." přehodil jsem mu bundu kolem ramen a pomohl mu vstát.

„Ale, co ty... bude ti zima." zaprotestoval Louis a začal si sundávat bundu. Já ho, ale rychle zarazil.

"Zlato, zapomínáš na to, že já jsem Alfa. Mám větší tělesnou teplotu než ty. Takže si tu bundu nech, mě není až taková zima jako tobě." usmál jsem se. Chytl ho za ruku a táhl ho večerním Londýnem k nám domů.

,Harry, nevím, jak tohle funguje, ale mám pocit, jakoby nás někdo sledoval' poslal mi Louis myšlenkou.

,Děláš to výborně zlato. A neboj se, já tě ochráním.' stiskl jsem mu ruku a víc si ho k sobě natiskl.

,Já se bojím, Harry, co když se ti něco stane?' natiskl se na mě ještě víc a zmáčkl mi ruku.

,Jenom dělej, jakože nic, já tě nikomu nedám, nikdy, neboj se." stočil jsem na něj pohled a pousmál se.

Je tu další, trošku kratší kapitolka.

Pokud jste četly i můj první příběh 'Criminal and Babyboy', tak jste si určitě všimli, že jsem ho nečekaně ukončila, bylo to proto, že v září jdu do prváku a do té doby, nechci mít rozdělených moc příběhu. Už na začátku jsem říkala, že tahle kniha nebude moc dlouhá a taky že nebude. Bude mít kolem dvaceti možná 15 dílu. Takže, jenom pár těch informací.

All the love xx
T.