Křídla lásky

Z nebe se anděl snesl
na bělostný sníh.
V náručí lásku nesl
s touhou i bolestí.

Nádherná křídla s jemným peřím,
okolo něj svatá zář.
Já v anděly věřím-
měl tak nevinnou tvář.

Křišťálové slzy z očí se koulely,
zračila se v nich vášeň pouhá.
Smutek a bolest mu srdce sevřely-
ach, ta nevinná andělská touha.

Vzdával se a všechno prohrál,
už neměl cestu zpět.
Díky lásce velmi stonal,
a změnil se na pohled.

Byl plný zlé temnoty,
z očí mu šlehaly blesky.
Beznaděj ho pohltila natolik-
z neopětované lásky.

Čas ale rány zhojí
i tobě, milý anděli.
Vím, že tě to ničí, bolí.
Neztrácej však naději.