Věnoval jí ten nesladší a nejupříjemnější úsměv. Paže jí obmotal kolem pasu. Políbil jí na tvář. S něhou jí odhrnul vlasy z líbezné tváře.
,, Pšššt, vidíš támhle tu hvězdu?" zašeptal jejím směrem.
Růže se k princi naklonila.
,, Proč mi jí ukazuješ?"
Princ nenápadně vzal Růži za ruku.
,, Protože na té hvězdě se zrodil celý můj život,"
Zahleděl se na Růži. Přitáhl jí blíže k sobě a vydechl.
,, To byl můj domov,"
,, Ano, já vím. Narodila ses na hvězdě, která je míle daleko,"
Růži ta slova z nějakého důvodu bodla u srdce. Malému princi se vymámila z náruče a frustrovaně vrazila nohou do šedého kamene, který ležel na zemi.
,, Chceš tím snad říct, že já jsem celý tvůj život?" zeptala se nejistě.
Mladík přikyvoval a zároveň rozhodně prohlásil.
,, Nikdy jsem o tom nepochyboval."
Růže pootevřela plné rty. Z úst jí unikl obláček páry. Byla šílená zima. V náručí prince se však cítila v teple a v bezpečí.
Teď ale stála opodál. Přemohl jí smutek a chtíč po domově, který už dávno něčím takovým nebyl.
,, Chápu, že toužíš po svém domově, ale," začal Malý princ.
,, ale já se vrátit nemohu," dokončila za něj Růže.
ČTEŠ
Křídla lásky
PoetryLáska je jako anděl. Je tvým strážcem, pokušením a zároveň lstivým nepřítelem. Když roztáhneš křídla, vzlétneš. Když přestaneš létat, spadneš.
