Wolf Laws

4.

Provudila jsem se a byla jsem tu sama. Vstala jsem a šla pomalinku do kuchyně.
,,Dobré ráno" pozdravila jsem Lukovu mámu ,,ahoj" usmála se Liz. Je to opravdu milá paní a jsem opravdu ráda, že mě tu nechala. ,,Jak se vyspala?" Zeptala se ,,dobře, moc vám za všechno děkuji" nadechla jsem se „um, nevíte kde je Luke?" Dodala jsem ,,no to opravdu netuším zlato, asi si šel zaběhat" zasmála se a já kývla souhlasně hlavou. K snídani jsem dostala bagetu se šunkou a sýrem. 
Vyběhla jsem schody a šla se obléknout. Zajímalo by mě jak to bude vypadat až umřu já. Kdysi jsem se bála, že až umřu nic tu po mně nezbyde. A teď? Teď bych byla možná i připravena odejít.

Vyšla jsem z domu Hemmingsů a šla se projít do lesa. Je to tady krásné. Chtěla bych aspoň ještě jednou stoupnout na prkno. Ale Luke říkal, že bych mohla. Co by se stalo kdybych teď dala vědět celému světu kde jsem? ,,Ááá" zaječela jsem a plácla sebou na zem. ,,Michaeli ty kreténe!Málem jsem z tebe dostala infarkt!" Začala jsem křičet. ,,Tak to splnilo účel" zasmál se a pomohl mi na nohy „tak, jak to teď máš?" Zeptal se. 
,,Jo jsem celkem v pohodě bydlím teď u Hemmingsů" usmála jsem se ,,takže jste s Lukem spolu, jo?" povytáhl obočí, ve kterém měl piercing. ,,No nevím jak to teď mezi náma je. A co ty?"
,,No já mám holku" zčervenal. ,,Jak se jmenuje, jak vypadá, znám ji, kolik ji je?" Naléhala jsem ,,Chloe, je nádherná, neznáš a je jí sedmnáct." Usmál se nevinně ,,jak jste spolu dlouho?" Ptala jsem se znovu. ,,Asi tak 2 měsíce. Nat já jsem s ní tak šťastnej!Nikdy jsem takhle šťastnej nebyl!" Usmála jsem se aspoň, že je někdo šťastnej ,,to je tak úžasný Mike!"objala jsem ho a on mi obětí oplatil.
***
20.3.2015
Můj život se celý změnil a né jenom můj.
Přišla jsem o milovanou osobu, mojí maminku.
Myslela jsem že Luka znám jenže se mi zdá že mi nevěří a plno věcí mi tají.
Mike má holku za což sem ráda, je šťastný.
S Ky jsem se dlouho neviěděla prý někam jela.
Začala jsem se bavit s Ashtonem je to dobrej magor.
Bydlím u  Lukeho rodičů  jsou milý , teda Lukeuv otec není vůbec doma,ale i tak. Ještě jsem ho neviděla.

Dopsala jsem a zavřela svůj deník. Vložila jsem si ho zpět mezi své věci, aby ho čistě náhodou nikdo nenašel.
Nejednou se otevřeli dveře a v nich stál Luke. Konečně přišel a na to, že byl běhat vážně nevypadá.
,,Ahoj" pozdravila jsem ho ,,Čau, dnes jdem plavat vem si věci a za 5 minut dole." Odsekl a já vykulila oči. K tomu mám dvě poznámky: Proč jse sakra tak protivnej. A proč plavat!? Tlady skoro mrzne!
,,Kam?" Zeptala jsem se ho nechápavě
,,Do potoka" pronesl ironicky, protočila jsem očima a šla si zabalit, on je asi magor. ,,Já doufala, že třeba do aqua parku! Ráda bych do aqua parku! Tam nežijí sinice a není tam zima a je tam čisto. A ty se budeš moct koukat na holky!" Volala jsem ,,teď budu moct koukat na tebe!" Prohodil a já dělala dotčenou.
Zabalila jsem si teplé oblečení a na sebe si vzala plavky.
Během chvíle jsem byla dole a mohli jsme jít. ,,Neboj zima ti nebude" ujišťoval mě ,, neboj zima ti nebude" zopakovala jsem po něm inronicky. „Nevěřím ti ani slovo." Řekla jsem mu. Můj přítel se asi zbláznil. ,,Sundej si oblečení a skoč tam" poručil. Tak na to zapomeň chlapeče. ,,Děláš si prdel?"Vyjekla jsem
,,Dělej" poručil znovu ,,nebudu se svlékat. Ty na mě budeš koukat." Zhrozila jsem se.,,Skoč, bude ti teplo" strčila jsem do vody nohu a hned uskočila, je to ledový. Luke mě chytil a hodil do vody.
,,Seš zdravej?!" Zařvala jsem.
„Plav, neboj věř mi" no jasně a potom se utopím.
Přemlouval mě a já ho poslechla, začala jsem plavat. Nechápala jsem na co mu je plavaní. Počkej Lucasi až budu mít krámy dám ti to pěkně sežrat.
,,Miluješ mě asi hodně co?"
Zeptala jsem se ho a on se jen usmál a neodpověděl. Tohle mě upřímně  zamrzelo, že mi neodpověděl. Ráda bych to věděla.

„Pomůžeš mi ven?" Natáhl ke mně ruku a já ho stáhla sebou do vody.
,,Cítíš jak je ta voda teplá?" Zeptala jsem se ho sarkasticky.
Usmála jsem se na něho a on mi úsměv oplatil. Vylezli jsme z vody a já se převlékla do nového oblečení. Po něm jsem také hodila nějaké věci.
,,Tak a teď lov" řekl v půlce cesty domů
,,Co?"vykoktala jsem. Kašlu ti na to chci prostě domů.
,,Neboj není to tak těžké, pojď"
Odpověděl a táhl mě za ruku někam pryč.
Proč mi vždycky řekne neboj?! Mám potom pocit, že se mám ještě víc bát.
Zavedl mě na louku, která byla úplně prázdná, jenom tráva na ní rostla.
Luke pokynul, abych si svlékla šaty. „Dnes mě stále svlékáš" prohodila jsem potichu.

,,Zkus se převtělit." ,,A jak?" Zeptala jsem se.
,,Soustřeď svou mysl na vlka, na to jak se meníš" zase je zhulený.
Svou mysl jsem soustředila na vlka, jenže potom jsen chtěla promluvit a z mého hrdla se ozvalo jen zavření.
,, Skvěle, slyšíš to stádo srnek?"
Zeptal se mě a já se zaposlouchala
A v mysli jsem si přikívla.
,,To je dobře to bude tvoje první kořist."