Wolf Laws

7.

Ashton

  Šel jsem s Lukem k nám domů
,,Kde byla celou noc Nat a kde byla teď?" Začal jsem se hned ptát. ,,Já vůbec nevím" odpověděl bez jakékoliv známky emocí a při tom se mi koukal do očí. ,,Miluješ ji vůbec?" Asi bych mu neměl pokládat takovéhle otázky, ale on se chová tak jakoby mu byla pouze na obtíž. Vím, že by mi do toho nemělo nic být, ale já se musel zeptat.
Jenže taky bych se mohl dozvědět věci, které bych nesměl Nat říct a to by mě užíralo.

,,Jo, miluji" vydechl ze sebe, možná mu to ostatní žerou, ale já rozhodně ne.

Nathalia

Jako každé ráno jsem se probouzela sama. Můžu jen spekulovat, kde Luke je. Žiju s ním už 14 dní a každý den tu ráno není. Vstala jsem z postela a šla se obléknout. Vzala jsem si černé tílko a černé kraťasy. V kuchyni jsem pozdravila Liz a vyběhla ven. Nejprve jsem se protáhla a potom se rozběhla.
Měla jsem strašnou chuť něco dělat.
Napadlo mě stopování. Nadechla jsem seba ucítila vůni Lukova parfému. Překvapeně jsem vykulila oči. Není možné. Rozeběhla jsem se za tou vůní, abych jí, náhodou, neztratila. Doběhla jsem k domu, podobného tomu našemu. Jeho pach vedl dovnitř, nijak jsem se neostýchala a vešla do domu. Vyšla jsem schody a zaslechla zvuky. Zakřičela jsem a rozkopla stůl, který s velkým hlukem dopadl k zemi. Nemohla jsem dýchat a u toho brečela. Vykopla jsem vší silou dveře a utíkala směrem pryč. ,,Nathalio! Počkej!" Volal Luke ode dveří. Já se za běhu proměnila. Slyšela jsem ho běžet za mnou. Proměnila jsem se zpět a vyskočila na větev. Michael říkal, že když seš rozrušený jde to ani nemrkneš. Zřejmě to o úplňku bývá bolestivější. Vylezla jsem ještě po pár větvích a jen  přelezla na strom. Skrz slzy jsem viděla jak Luke zastavil pod stromy.  ,,Nat, vím, že mě slyšíš, moc se omlouvám, že jsem ti tolik ublížil. Já jsem se prostě nemohl udržet." Sklopil hlavu. Nejde o to jak si ublížil mě, ale i jak si ublížil svému nejlpšímu příteli. Lucasi jsi postě hovado. Říkala jsem si pro sebe. ,,Já vím, proto mě to mrzí ještě víc. Prosím, až budeš chtít stav se. Promluvíme si." Řekl a utekl. ,,Není o čem mluvit" zašeptala jsem a skočila dolů. Jak mě mohl vlastně slyšet? Setřela jsem slzy a běžela domů, k sobě domů.

  Tady je mé místo. Tady jsem opravdu doma.
Ležela jsem na gauči a topila se v slzách. Nejde to takhle dál. Slíbila jsem, že odejdu a tohle je ono. Poslední kapka, teď už můžu s klidem na srdci. Vzpomněla jsem si na mamčinu spíž s alkoholem. Vytáhla jsem všechno, co tam zbylo a začala to do sebe házet, jeden panák za druhým. Co je vlastě vlk bez smečky? Kořist pro jiné, chudák co nemůže už nic. Být sám je, ale lákavé. Vzala jsem si Whisky do ruky a vyšla ven.
Motala jsem se asi hodně. Vždy po každém kroku jsem se napila. Za chvíli mi došla a já s ní hodila o zem, a prosadila se vedle střepů. Jel náklaďák. Pro někoho nehoda, pro někoho sebevražda, pro mě důkaz mé síly. Nadechla jsem se. Nic jsem necítila, všude byla tma a klid kolem mě nic. Jsem tam, kde jsem vždycky chtěla být.

Hi guys!
Je tu poslední díl a ještě asi dnes vydám i epilog! Teď po opravách mě napadl třetí díl, co vy na to?