Wolf Laws

5.

Když jsem přišla do domu Hemmingsů - nebo tedy, jak bych to mohla nazvat, domů - šla jsem se osprchovat a lehnout si do postele. Byla jsem tak vyčerpaná a chtěla spát. Otočila jsem se čelem ke zdi. Ucítila jak se vedle mě prohla postel. Jo, cítím tu lásku Luku, ale na to jak si mi před čtyřmi dny vykládal, že mě miluješ to dáváš opravdu najevo.

  Ráno jsem vstala a šla dolů na snídani, Luke opět nebyl doma.

Dole v kuchyni už čekala Liz se snídaní. ,,Ahoj Nathalio, udělala jsem vločky, dáš si?" Usmála se a já pouze zakývala hlavou. Liz přede mne položila misku s jídlem. ,,Musím na nákup," dodala a zmizela, zůstala jsem v tomhle domě úplně sama. Vážně pěkný. V kapse mi začal vibrovat telefon. Přišla mi SMS od Irwina

Hej, pojď ven!

S Ashtonem jsem se během toho kdy se mnou Luke nebyl, začala hodně kamarádit.

Teď zrovna jím

Odpověděla jsem mu

Tak to do sebe rychle hoď.

Opravdu?

Né ty vole, dělám si z tebe jen srandu, klidně papej ještě hodinu nebo dvě. Hlavně to pořádně všechno 30x rozkousej.

Demente, za 30 minut v parku?

Taky tě miluju.

Ashton je opravdu magor, když jsem s ním někdy před 14 dny byla venku přišel ke mně ze zadu a skočil mi na záda, jenže já ho neudřžela a on spadl  do kaluže. Jenže hrál, že si zlomil nohu a  nemůže se hnout, samozřejmě jsem mu to uvěřila a už chtěla vola záchranku. Blbeček.

Za chvíli jsem již stála v parku a čekala až se Ash uráčí přijít.
Vždy chodí pozdě a já se s toho už mužů zbláznit. Konečně jsem jeho postavu zahlédla v dálce.
Ve vlasech měl černý šátek. Klasika.
Rozběhla jsem se proti němu a když viděl že běžím proti němu začal couvat do zadu. Zastavila jsem a uraženě otočila hlavou.

,,Ahoj Nat" došel ke mně a pozdravil.
,,Vypadáš jako idiot" řekla jsem zcela vážně a složila si ruce na prsou.
,,Ty nevypadáš o nic lip" pronesl stejným tónem jako já.
,,Prosím tě, jdeme" řekla jsem a rozešli jsme se společně po cestě někam. ,,A co jinak?" Zeptal se mě a usmál se, jakoby vůbec nic nevěděl
,,To že mi umřela máma víš, že bydlím u Luka, který mě týrá víš. Tak, co bys chtěl vědět. Jo můj táta má ženskou a syna."
,,Nekecej, to jako fakt? Jak to víš, ti to jako řekl?"
Jeho výraz byl zaskočený a zároveň ho to i hodně zajímalo. Přikývla jsem. „Neřekl, prostě jsem to viděla, podívala jsem se mu do očí, měl to prostě v očích." Bydlí mi trapně z toho jak to znělo, cítila jsem se jako blázen. Ash přemýšlel a byl až moc ticho. Něco ví.
Posadili jsme se na lavičku a chvíli byli ticho než jsem promluvila.
,,Ashi nevíš, náhodou kam Luke chodí každé ráno?"

Nějak jsem nepočítala, že zrovna ON tohle bude vědět, ale alespoň bych mohla mít malou najději.
,,Ne, proč? " Oplatil mi otázku a já si povzdechla jsem si.
,,Protože není každé ráno doma a mě to zneklidňuje."
,,Já nevím, ale Luke je hodnej kluk, nemusíš se ničeho bát".
Utěšoval mě a já si položila hlavu na jeho rameno.
Chvíli jsme si povídali o kravinách jako třeba kolik hvězd je na obloze Ashtonova teorie byla, že jich je bilion.

   Rozloučili jsme se a já šla domů.
Otevřela jsem dveře a sundala si boty.
Šla jsem do kuchyně a strašně se lekla Luka. ,,Tohle mi nedělej!" Prskla jsem se smíchem
,,Kde si byla?" šťěknul na mě.
Já mám jako zakázáno chodit ven?
,,Venku?" Řekla jsem ironicky.
,,Proč si mi to neřekla?" Křikl.
,,A proč mi ty neřekneš, kde každé ráno jsi?" Začala jsem na něj křičet taky. Najednou mlčí, už mě dohání k šílenství, jsem asi paranoidní když si myslím, že mě už Luke tolik nemiluje. Proč tu teda ještě jsem? Nic mě tady nedrží. Vím, že odejdu, ale chce to udělat stylově.

,,Dnes tě čeká první lov s celou naší smečku." Usmál se na mě a došel ke mně. Z ničeho nic prostě přehodil.
,,Luku miluješ mě?" Sebrala jsem všechnu svou odvahu, abych se ho zeptala.
,,Jistě, že ano." Usmál se a objal mě.
,,Jak je to teda mezi námi?" ,
,,Jak to myslíš?" Zeptal se nechápavě
,,No prostě jestli spolu pořád jsme, ty se totiž chováš divně." Sklonila jsem hlavu.
,,Ach Nat, já se o tebe jen hrozně bojím" řekl. Promiň Luke nevěřím ti ani slovo. Mrzí mě to. Trochu jsem se zašklebila a potom odešla z mísnosti.

Je tu další díl! děkuji vám že jste tak úžasný čtenáři, bez vás by nic nebylo. Mám vás opravdu moc ráda.