Po příjezdu domů se mi nechtělo nic dělat. Já zlenošila a byla nešťastně zamilovaná. Doma jsem přestala pomáhat, měla problémy s rodiči. Ve škole jsem se ale zase zlepšila, měla jsem víc času na vše se pilně učit a třeba si ty zamčené dveře k mé vysněné profesi otevřít. Přes babičku jsem dostala jeho sociální sítě a mohla si s ním aspoň psát. Napsali jsme si tak 5x za celý půlrok, který byl plný depresí. Chodím do školy a snažím se na toho klučinu jménem Erik nemyslet. Je to těžký, vzpomínky se vracejí.
ČTEŠ
Percepce zásadně kvůli lásce
RandomReálný příběh jedné tehdy 15cti leté holky, která je myšlenkami jinde.