Percepce zásadně kvůli lásce

Jak to aktuálně je + co by, kdyby

 Sdílela jsem větu: "Jsem ráda za svoje dětství a ne jako dnešní 3leté děti s telefonama. „ A psaní mohlo začít. Psali jsme si 5 dní a najednou přišlo volání. " Já, která se bojí i vlastních spolužáků, mám volat s klukem. Nic o něm nevím, chodí do vedlejší školy ale nikdy jsme si nic neřekli." Přemýšlela jsem strašně dlouho, jestli volat či ne ale přemluvil mě. Sama jsem na to nepřišla, ale už od prvního momentu když jsem ho viděla na obrazovce se mi zalíbil. Jenže furt jsem měla v hlavě Erika. Začali jsme spolu chodit i ven všechno bylo úžasný. Svěřila jsem se mu se vším možným, vždycky mi poradil a pomohl. Na mojí první "dětskou" lásku jsem zapomněla. Otevřeli se mi dveře pro někoho nového. Jenže koho. Jednoho dne se mu stala nehoda když blbnul. Já za ty 2 měsíce, co jsme si aktivně psali, si k němu vytvořila strašně silné pouto přátelství. Když mi napsal, že má něco z nohou, okamžitě jsem vyletěla od počítače, zase si k němu sedla a snažila jsem se mu pomocí chatu pomoct. Míla to je chytrej človíček, věděl jak na mě. Moc dobře jsem mu dala najevo, že mi na něm fakt hodně záleží, toho on využil. Napsal mi: " ta noha by mě mohla přestat bolet, kdybys mi dala pusu." Následující den, kdy se to mělo odehrát, jsem chytla neskutečnou bázeň. Svojí percepci jsem nedokázala ovládat. Odehrálo se toho hodně.Od paniky co mám dělat až po to, že jsem ublížila slovy tipu, nebudu s tebou chodit, nefungovalo by to, já tě nemiluji. Nejvíce to odnesla moje nejlepší kamarádka Barča. 

 Už dříve, jak jsem zmínila, jsem se zamilovala. Nechtěla jsem tu bolest znovu. Ale ne, on bojoval o mě dál. Namaloval mi obrázek, kytičku jsem dostala, všímal si věci co jiní ne. Zvážila jsem teda nabídku toho, že vztah zkusím. Věděl dobře že bych mu mohla ublížit a i přesto zůstal. Díky němu už jsem věděla co to láska je. A co se nestalo, začala jsem s ním chodit. Ty všechny pocity co sem s ním měla byli pocity lásky. Zamilovanosti. Tentokrát jsem vyhrála. Získala jsem něco, co jsem nikdy nevěřila že získám a v takové velké dávce.Zbavil mě strachu, zklamání, odmítnutí. Dokázal že i přes všechno získá co od první zprávy chtěl. Moje deprese zmizely úplně. Našla jsem, štěstí, našla jsem lásku a našla jsem člověka co mi během pár měsíců neskutečně změnil život. Ale nebýt mé dobré kamarádky, tak s ním ani snad nechodím. Dneska už je to rok, co všechny hnusný a negativní věci zmizely.Nebýt jeho, dneska toto nepíšu, nejsem zamilovaná a nezbavila bych se strachu nových lidí. Nyní bych tyhle věci neviděla a nevěděla, nebýt jeho a Barči. Momentálně mám v sobě tolik lásky, že se ji snažím šířit dál a dávat tu radost co mám já i ostatním. Nějaké věci se vytratily, ale nějaké zase přibyli . Žárlivost, touha, milování, pozornost a mnoho dalších věcí. Ale i ty špatné bázně pomalu mizí. Moje aktuální percepce je taková, že už vím co od života chci a snažím se tyto " informace" předávat dál. Nazývám se takovým chromozomem, ten též má v sobě zabudovaný genetický kód, který chce předat dál, ale bez pomoci toho nedocílí. Naše "nukleotidy" se už našli a jsou v procesu dělení buněk.

To jestli se naše mitóza pozastaví či zastaví, už nikdo neví. Ale šance že se to stane je velmi nízká. Naše buněčné dělení bude v procesu dalších krásných několik X let. A pokud ne, ne každému se vše na poprvé podaří.

Jsem si na 99% jistá .. ať se na to budu dívat jakkoliv .. že .. vždycky si budu říkat .. jestli jsem to nemohla udělat jinak ..