Live Forever (ff Dream SMP)

12. část

"aha, takže si mě pamatuješ. Mám to teda chápat tak, že jsem pro tebe důležitá? Nebo?.." zeptala jsem se ho  hned potom co mi vše vysvětlil. "No...asi ano..." Řekl a otočil hlavu neznámo kam. Já jsem se zastavila a začala přemýšlet nad tím co mi tu všechno řekl.

Znicehonic hnedka kolem mé hlavy něco proletělo. Šíp. A ne ledajaký. Šly z něho bublinky. Lehce jsem se lekla. "Zmrdi" řekne Ranboo a začne se rozhlížet okolo sebe a do ruky si vezme pochodeň. "Kdo? Kdo to byl?" Zeptala jsem se ho ale místo toho mě chytil a teleportoval mě někam do neznáma pro mě. Bylo to místo, kde nebyly žádné stromy. Byla to vysoká skála s výhledem na můj dům, kde teď bydlím s Dreamem. "Počkat...j-jak?!" Řeknu a Ranboo mě pustil. "Jsem napůl enderman, nevzpomínáš?" Řekl mi a já jako v transu jsem se začala klepat strachem. Nevím proč. Asi jsem byla hodně unavená... Začala jsem padat.. zavřela jsem oči...

***

Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se. Začala jsem okolo sebe poznávat nabytek a jednu danou osobu. Dream. "C-co tu dělám? Co se stalo?..." Zeptala jsem se a rychle jsem se postavila. "V klidu Nick. Posaď se a seď. Všechno je v pořádku."

V tu chvíli se mi ale zamotala hlava a mě se před očima zatmělo.

Objevila jsem se znova v té místnosti nebo co to bylo. Nějaké velmi tmavé místo. Uviděla jsme znova ty oči. Už jsem věděla, že patří Ranboovi. "Ranboo", snažila jsme se říct ale nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Bylo to tím okolím anebo něčím jiným.... netuším.. ale slyšela jsem jeho hlas. Promlouval ke mně... "Můžeme si díky tomuto promluvit...neboj se...to je tím, že jsme endermani... chápeš?..." A v tu chvíli se mi začalo znova zatmavovat před očima....

Zběsile jsem otevřela oči a zvedla hlavu. Co se to stalo?... "Nick?... Co to bylo s tebou?... Co to bylo?.... Svítila ti tvoje maska ..." Řekl Dream a já jsem se podívala na něj so jeho očí... "Já vážně nevím..jak to mám vědět?...sama nevím co tu dělám a proč se mi děje to co se mi děje..." Povím mu a on zakýve hlavou a podá mi lahvičku s vodou. "Napij se. Potom můžem udělat farmu na brambory a najít nějaké krávy" řekl a já kývla hlavou a napila se..

Tak krátká kapitola a tak po dlouhé době že se za to stydím.. holt škola si na sobě nechala nějaké moje koníčky... Musím začít znovu psát... mě to dává hrozně do života jsem zjistila... No to je jedno... Papapapa a snad někdy příště..