[PAUSED] - Breath of The Life

#8 - The Wicked Day / part one /

∆ v minulém chapteru ∆

∆Nattaly ∆

Po rvačce se s Thomasem vydali k němu do pokoje. Nechápala, proč se Henry s Thomasem porvali, a tak Thomasovi podávala různé otázky. V pokoji zůstali společně až do večeře. Na večeři se dozvěděla, že Aiden je nevlastní syn Henryho a Aki sestřenice Thomase.

∆Devi∆

Zůstala v pokoji společně s Henrym. Byla na něj opravdu naštvaná, pokoj chtěla opustit, jenže ji v tom zastavilo zranění v břiše, které začalo krvácet. Po ošetření rány Henrym se stala velmi divná věc „Všimnu si, jak se jeho obličej přibližuje pomalu k tomu mému a já jsem jak paralyzována, protože tohle bych opravdu od Henryho nikdy nečekala. Když se špičky našich nosů dotýkají a já čekám na jeho další čin, prudce se rozletí dveře a do místnosti vtrhne nějaká osoba ženského pohlaví."

Na večeři se Devi seznámila s Thomasovou sestřenicí Aki. Po večeři ji Henry zavedl do sklepa, kde jsou zbraně, zásoby a oblečení, ve sklepě Henry položí Devi otázky, jestli by jela na výpravu do nedaleké školy. Devi souhlasila.

∆∆∆∆∆∆

 

∆Pohled Thomase∆

Už od samotného začátku dne, který pro mě začal obzvlášť brzy, jsem měl podrážděnou náladu. I přes to, že jsem neměl ponětí o čase, mi bylo jasné, že i bez zatáhnutých záclon, které visely na zdi Henryho kanceláře, by tu byla tma jak v pytli. Fakt, že tu byla tma jako venku ve tři ráno, mi moc nepomáhala k tomu, abych udržel oči otevřený. Hned při příchodu do kanceláře jsem se uvelebil na gauči, z kterého mi visely nohy dolů. Ze zvyku jsem si dal dlaň přes oči, nebylo to ani kvůli tomu světlu, které tam stejně nebylo.

"Nevytáhl jsem tě z postele jen proto, aby si usnul v další." Pronesl Henry se stočeným pohledem do stolu. Já jsem mu na to odpověděl chraplavým zabručením a dál se nezajímal... Teda až do chvíle, kdy mi začal Henry klást otázky, které byly spíše řečnický.

„Myslíš, že by se na tom plánu dalo ještě něco změnit?" řekl tlumeným hlasem do dlaně, o kterou se opíral na stole.

S povzdechem jsem se dokopal něco říct a vůbec se pohnout. „Uveď mě do situace." Pronesl jsem s kapkou humorného tónu.

Připojil jsem se k Henryho koukání na mapu a zamyslel se nad tím, na co jsem koukal.

„Nevím, co bys na tom chtěl vylepšovat. Podle mě tomu nic nechybí." Pronesl jsem s pohledem na Henryho profil obličeje, který byl pořád zabodnut do mapy.

„Nechci, aby se vám něco stalo..." Vzdechl na konci.

„Henry," začal jsem povzbudivě „pamatuješ si na první den, kdy tahle celá aféra začala?" plánoval jsem v pokračování, jen jsem si počkal na jeho potiché přikývnutí, "základní školy, školky a nemocnice byly ty první budovy, které evakuovali." Dokončil jsem svoji myšlenku s úsměvem.

„Dobře, asi máš pravdu." Řekl s pohledem na mě.

S pohledem na vysílačky, které ležely nedaleko mapy na stole, mi došlo, že odjíždíme už za chvíli a že jsem ještě ani neměl snídani.

„No nic, půjdu se najíst, ať mám aspoň nějakou energii." Odmlčel jsem se „A víš co? Cestou rovnou porozdávám tyhle vysílačky, když se s nimi Nico tak moc matlal." Henry jen souhlasil, proč by taky ne.