One Drop of The Blood [CZ]

2.- Závan průšvihu

Svezla jsem se do velkého houpacího křesla ve svém pokoji. Někde ve mě hlodal pocit neuspokojení. Nenašla jsem toho, koho jsem hledala. Ještě ne! Ještě není konec. Ještě tam někde venku je. A zabíjí dětem rodiče. Jako ty moje.

Rozzlobeně jsem zavrtěla hlavou. Ne! Už dost vzpomínek. Jinak zase celou noc prokřičím a propláču. Jenomže, jak se jde ubránit snům - nebo spíše nočním můrám? Každou noc přijdou, natropí všude škodu a pak se tichounce vytratí. S povzdechem jsem se vydala do koupelny, napustila si plnou vanu vodu, svlékla si špinavé oblečení a vklouzla dovnitř. Horká voda byla uklidňující. Jakoby zahojila všechny moje fyzické rány. Bohužel... Na ty psychické nestačila. Tak moc se mi stýskalo po mamince, po tatínkovi. Proč museli umřít takhle? Proč nemohli zestárnout, nemohli se dočkat vnoučat. Nic z toho už nemohli zažít!

Horké slzy se mi nahrnuly do očí. Už zase! Rychle jsem si je setřela. Ne! Žádné slzy. Nemotorně jsem vylezla z vany a omotala si kolem těla ručník. Postavila jsem se před zrcadlo. Bronzové kadeře mi sahaly do půlky zad, postavu jsem měla hubenou a ksichtík docela pobledlý (kdo by taky neměl pobledlý obličej, když odmalička válčí s pijavicema?). Celkově jsem byla takový zlatý průměr. A upřímně - nikdy jsem se moc nestarala o to, co mám na sobě a kolik kilo makeupu na sebe naflákám. Fakt jsem nebyla ten typ slečny, která se maluje, i když jde s košem.

Pomalinku jsem položila hlavu na polštář. Tak moc jsem nechtěla spát. Jenže, čím dřív usnu, tím dřív se zase probudím a pak už celou noc nebudu muset snít. Dobře. To zvládnu.

Křečovitě jsem zavřela oči. Tak... Ať to mám za sebou.

Muž v černém oděvu se loudavým krokem přibližoval ke své oběti. Na tváři mu hrál rádoby lítostný úsměv. Mladá žena za sebe schovala mladou bronzovlasou holčičku. Oba rodiče byli pevně rozhodnutí chránit dívenku až do posledního dechu. Muž udělal jeden rychlý krok a přitáhl k sobě maminku. Pohladil jí po vlasech, pousmál se a pak jí je odhrnul s hedvábného krku. Ozval se hrozný výkřik, následován dívenčinými srdceryvnými vzlyky. Maminka se sesunula k zemi bez jediné kapky krve. Potom byla řada na tatínkovi. Muž s ním provedl to samé. Na zemi se teď válely dvě mrtvoly. Muž je bez problému obešel a začal natahovat ruce k malinkaté holčičce...

"Né! Né, mami, tati! Dost!" S výkřikem jsem se probudila do potemnělé místnosti. Utřela jsem si tvář smáčenou slzami a zároveň i potem. Byla jsem ráda, že už mi spánek nehrozil. Teď zbývá jen vymyslet, co dělat po zbytek noci. Začala jsem si žmourat oči a vydala se dolů do kuchyně.

Posadila jsem se na dřevěnou židli a začala si pobrukovat neznámou melodii. Zněla mi v hlavě už tři dny a já jí nedokázala dostat pryč. Byla tak strašně nechutně vlezlá!

Moje myšlenky byly jako pytel blech. Chvíli jsem myslela na rodiče, potom na to, proč nemůžu být normální, na neznámou melodii, na test z dějepisu a angličtiny, na toho podivného upíra z mých snů a na to, proč nezabil i mně. Mé myšlenky vyrušil až zvonek, který se rozezněl celým domem. Kdo to je? Teď. Vždyť je skoro jedna ráno.

Když jsem ale došla ke dveřím a otevřela je, nikdo tam nebyl. Jen na zemi ležel dopis v černé obálce. To jsou blázni. Jaký pitomec by dával dopis do černé obálky? To už děti nemají nic jiného na práci?

Pořádně jsem se rozhlédla, ale venku nikdo nestál. Šla jsem znovu do kuchyně a přitom nahlas četla: "Slečno Foxová, dozvěděli jsme se o jistých okolnostech. Potřebujeme si s Vámi nutně promluvit. OKAMŽITĚ, jak tento list přečtete, dostavte se na zpáteční adresu!"

Stáhnul se mi žaludek při myšlence, že by mě mohli odhalit - že by přišli na to, ž jsem tu a tam zamordovala pár upírů? To bylo ale skoro nemožné. Nikdo o tom neví. Všechno jsem dobře maskovala. Jedna polovina mojí mysli (ta chytrá, vyspělá a rozumná) byla pevně rozhodnutá, že nikam nepůjdu a že budu pokračovat ve smutném rozebírání mého tragického života a utápět žal v pomerančovém džusu. Jenže pak tu byla druhá půlka. Ta, která hrozně naléhavě přemlouvala tu rozumnou, aby se vzpamatovala a okusila trochu nebezpečí a adrenalinu. Která z těch dvou myslíte, že vyhrála? Jako v každém tuctovém příběhu zvítězila ta pomatená a ztřeštěná část mojí osobnosti. A tak jsem se sebrala a vyrazila ven. Jo, v jednu ráno se jen tak projít temnými uličkami a hledat nějaký neznámý barák. Proč ne?

***

Adresa mě zavedla až k temnému domu. Nejevil žádné známky života. V oknech se nesvítilo, neslyšela jsem hlasy, a i místo, kde stál, bylo strašně depresivní. Dvakrát jsem se zhluboka nadechla a zatahala za kliku. Dveře lehounce otevřely a já vešla do obrovské tmavé haly. Málem jsem zakopla o černou pohovku, protože v místnosti nesvítilo ani jediné světélko. Musela jsem chvíli počkat, než si moje oči trochu přivykly na tmu. V hale nikdo nebyl, a tak jsem se instinktivně vydala po masivním schodišti, které dominovalo celé místnosti.

V prvním patře se roztahovala dlouhatánská chodba. Na stěnách visely obrazy v překrásných zlatých rámech. Lidé, kteří na nich byli vyobrazení, byli jednoduše řečeno divní. Tedy pokud to byli lidé. Jejich pleť byla křídově bledá a oči jim červeně žhnuly. Takže upíři. Bezva. Claire, kam jsi to zase vlezla?!

Hrozně moc se mi zalíbil obraz jednoho kluka. Mohlo mu být tak dvacet. Měl podobnou barvu vlasů jako já a na rtech mu hrál zvláštní křivý úsměv. Propaloval mě modrýma očima - aha, tak proto mi přišel tak divný. Všechny ostatní oči byly rudé. On byl výjimka. Trochu mi zabylo líto, že už je nejspíše dávno po smrti. Byl prostě hodně hezký.

Nesměle jsem zaklepala na první dveře, které jsem uviděla. Překvapením jsem ztuhla, když se z nich ozvalo: "Slečno, vstupte, již na Vás čekáme."

Třesoucíma se rukama jsem tiše otevřela dveře a vešla dovnitř. V hlavě mi neustále pohrávala ta vlezlá melodie a přidalo se k ní ještě něco - tvář chlapce na obraze.

"Á... Netušili jsme, že přijdete tak brzy. Každopádně, buďte u nás vítána."

--------------------------------------------

Zdaréééc :) Jsem ráda, že si tohle přečetlo 8 lidí :D Jo.. na takové celkové poměry Wattpadu je to asi málo, ale pro mě je to dost :) Určitě napište komentář a hoďte vote :) Díky moc!

PS.: Hrozně mě štve nový vzhled wattpadu ale pššššt :D