Let's find Dad (Larry) | CZ

3.

,,Nepřišel jsem sem proto, abych nás dva zase dával dohromady," odfrkl si Louis, když si byl jistý tím, že mu žádné slzy neutečou.

Místo toho zvedl ruku a ukázal na dětské pískoviště.

,,Vidíš tamhle toho kluka v červeném tričku?"

Harry pozvedl obočí a pohledem následoval jeho prst.

,,Jo, toho, jak právě staví hrad, že jo? Chceš tím snad naznačit stabilitu našeho vztahu? Jestli jo, tak souhlasím," otočil se zpátky na muže naproti sobě.

,,Chci tím naznačit to, že je tvůj," prohlásil Louis naprosto vážně, ,,jsi jeho druhým otcem."

Vysokému kudrnáči zmizel úšklebek z tváře. Vykulil oči a rychle se znovu podíval na svého na malého chlapce.

,,Ne," zakroutil hlavou s pohledem do modrých očí svého bývalého přítele, ,,je to blbost, ty... ty mě jen zkoušíš. Musíš kecat."

Modrooký brunet však mlčel.

,,Ty musíš kecat," řekl pak Harry s jistou dávkou zoufalství v hlase, načež se otočil zpět k pískovišti.

Kevin právě stavil věžičky ke svému veledílu. Každá z nich byla jinak vysoká a jinak široká, ale on z toho byl naprosto nadšený.

,,Byl jsem... naštvaný z toho, jak jsi nebyl schopen si se mnou promluvit, a pak jsi nikdy neodpověděl... tak jsem ti to prostě neřekl. Ale myslím, že bys to měl vědět," prohlásil Louis na oko klidně, přestože vnitřně trpěl.

Nechtěl, aby se muž, který mu tak moc ublížil, přibližoval k jejich synovi. Jenže pořád byl jeho jedinou nadějí na Kevinovo zdravé dospívání.

,,Je fér ti nabídnout střídavou péči."

Harry sklopil pohled do svého klína a nervózně se ošil. Už nebyl tak vyklidněný, jako když přišel.

Jako by v tu chvíli modrooký brunet viděl něco, co zbylo z člověka, kterého znal...

,,Budu ti posílat alimenty," vypadlo z kudrnáče, který se následně prudce zvedl a spěšně se vydal pryč.

,,Harry... Harry!" stoupl si Louis taky, ale k ničemu to nebylo.

Otočili se na něj úplně všichni, jen ten, na kterého volal, ne.

,,Kdo byl ten pán, tatínku?" ozvalo se vedle něj.

,,Starý známý... hele, už ti přinesli džusík a obídek," usmál se na svého synka a posadil ho na židli vedle sebe.

Už to dělal zase. Usmíval se na Kevina, jako kdyby se nic nestalo, a snažil se vypadal spokojeně.

Ve skutečnosti jej však reakce jeho bývalého přítele trápila a nedokázal na ni přestat myslet, ani když už večer jeho chlapeček spal a on otevíral svůj deník. Začal to psát už v den, co se dozvěděl, že mu zbývá málo času.

Kevine, moje zlatíčko,

jako každý den ti sem opět píši, co nového jsi zažil. Ve školce sis hrál se svým nejlepším kamarádem Harrym. Doufám, že vaše přátelství vydrží dlouho. Až totiž odejdu, žádná další rodina už ti nezbyde. Ne, když to takhle půjde dál... v což nedoufám. Dnes jsem tě nevzal rovnou domů. Šli jsme na oběd do restaurace a zatímco sis hrál na pískovišti, setkal jsem se s tvým druhým tátou. Byl v šoku, takže nevypadal na to, že by o nás měl zájem. Já ale slibuji, že se nevzdám. I když mi ublížil, moje láska k tobě je pořád větší než nenávist k němu, Kevie. Dokud tady jsem, nevzdám se.