Blue

1.

Jako zombík jsem se zvedla a vyrazila do útrob našeho bytu. Jelikož je mamka dávno v práci tak mám ráno byt jen pro sebe. V koupelně jsem spáchala ranní hygienu, dala si řasenku a lesk na rty, učesala si vlasy do rozcuchaného drdolu a převlékla jsem se z mého pyžama se Stitchem do na kolenou roztrhaných džín, černobílého pruhovaného trička a oversize mikiny. Po ranní hygieně jsem se vydala do naší kuchyně kterou máme propojenou s obývákem. V patách mi byla má kočka Snow. Udělala jsem si kávu a k snídani jsem si dala toast se šunkou a sýrem. Abyste byli v obraze dnes je pátek a zítra je víkend což znamená žádná škola. Mám v plánu koupit mamce nějaký dárek asi hodinky, jelikož má dneska narozeniny.

Po snídani jsem si sbalila věci do školy, obula se a vyrazila ven na autobus. Jelikož nemám auto tak musím každý den jezdit autobusem s těmi upocenými lidmi. Jak já to nesnáším. Do školy se mnou chodí jedna holka a náhodou je to moje nejlepší kámoška. Jmenuje se Michael Jackson, ale všichni jí většinou říkají MJ. Známe se už od školky a je asi jediná která ví o tom že můj táta je Iron man a že mám schopnosti. Taky tam chodí jeden roztomilý kluk jménem Peter Parker. MJ říká že ho miluju což není pravda. Ty víš že je. A tohle je další otravný tvor v mém životě. Otravný hlas v mé hlavě. Říkám jí Angel je to sice úplným opak toho co ona je, ale to jméno se mi líbí.

Došla jsem na autobusovou zastávku a čekala až mi přijede bus, dneska měl zpoždění. Po pár minutách přijel a já nastoupila. Ze sedadla už na mě volala MJ a já si k ní sedla.

,,Čau Blue." objala mě. ,,Čau." unaveně jsem pronesla. ,,Co tak negativně, děje se něco?" se starostí se mě optala. ,,Nic jen......mám špatný pocit, že se něco stane." povzdechla jsem si. ,,Neboj se, dnešek bude fajn, z ničeho nepíšeme a navíc Peter by měl přijít dneska do školy." mrkla na mě. ,,MJ!" zasmála jsem se, ,,jak to vůbec víš?" ,,No Ned mi to říkal." opáčila. Jo, málem bych zapomněla. Ned, nejlepší kámoš Petera Parkera, jsou kámoši na život a na smrt a úplnou náhodou je Ned můj soused. ,,I tak mám blbej pocit." ošila jsem se. ,,Hele jak říkám, neřeš to, po škole zajdeme na nákupy a na jídlo, co ty na to?" navrhla s úsměvem. ,,Fajn nápad." poté už bylo celou cestu ticho.

,,Jsme tady, konečně." vyběhla jsem z autobusu  a málem jsem srazila nějakou stařenku. ,,Počkej na mě." udýchaně za mnou doběhla MJ. ,,Měla by jsi zlepšit svou fyzičku, MJ, s takovou z tebe bude za chvíli tlustý prase." se smíchem jsem se vyhnula letící raně a rozeběhla jsem se do školy, MJ mi byla samozřejmě v patách.

,,Au!" narazila jsem do někoho a spadla jsem na něj. Když jsem otevřela oči a podívala jsem se pod sebe, dívala jsem se přímo do očí Petera Parkera. V tu ránu jsem zrudla a jako paralyzována jsem se na něj dívala. ,,Eh...mohla....mohla by si ze mě slézt." ozvala se osoba ležící pode mnou. ,,Jo jasně." zrudla jsem snad ještě víc pokud je možné a zapřela jsem se o zem. To jsem si teda myslela dokud se neozvalo zaskuhrání od mého společníka. ,,Promiň." nervózně jsem se usmála, to už k nám ale doběhla MJ a vytáhla mě na nohy předtím, než bych se ještě víc ztrapnila. Jako omámená jsem následovala MJ do naší třídy.

,,Co to bylo." zeptala se se smíchem MJ. ,,Co jako?" ,,Ty to víš moc dobře." ,,No tak jsem spadla." pokrčila jsem rameny. ,,Na Petera? A ty víš, že tohle nemyslím." spiklenecky na mě zamrkala a já znovu zrudla jako rajče. Sedli jsme si do naší lavice, třetí řada u okna. Zazvonilo a do třídy vešel učitel.

-------------

,,Tak jdeme na nákupy!" vykřikla MJ na celou chodbu a já myslela že se hanbou propadnu. ,,Neřvi, už tak jsem se dneska dost ztrapnila, nepotřebuju ještě tvojí pomoc." MJ jen protočila oči a dál vesele pokračovala v cestě. ,,Za chvilku jede bus, chceš jet ještě domů nebo rovnou na ty nákupy?" otočila se na mě MJ. ,,Můžem rovnou na nákupy." odpověděla jsem jí, ale ona mě ignorovala, celou dobu se potutelně usmívala. ,,Hádej kdo za tebou stojí?" mrkla na mě a já se prudce otočila. Stála jsem tváří v tvář komu jinému než Peterovi, že ano. Nervózně jsem se usmála a otočila jsem se zpět na MJ a propalovala ji vraždícím pohledem. ,,To si mi to nemohla nějak naznačit?" pošeptala jsem k ní při nástupu do autobusu. ,,Ne, nemohla jsem si přece nechat ujít další tvůj trapas." posadila se na volné místo a já hned vedle ní. Jako naschvál si za nás sedli Peter a Ned a tak jsem se celou cestu nervózně ošívala. ,,Konečně." popadla jsem MJ za ruku, vytáhla jsem ji ven z autobusu a zhluboka jsem se nadechla. ,,Ty naděláš." uchechtla se a vydala se směr nákupní centrum, já ji hned následovala. 

,,Tak kam chceš jít jako první?" zastavila uprostřed chodby, takže nás všichni museli obejít. ,,Potřebuju koupit mamce dárek, dneska má narozeniny." prozradila jsem jí svůj plán a všimla jsem si, že kousek od nás je jeden obchod s hodinkami. ,,Fajn, tak pojď." s úsměvem vyrazila k tomu obchodu. ,,Dobrý den dámy, co si budete přát?" pozdravil nás mile vyhlížející postarší pán. ,,Chtěla bych koupit hodinky pro moji mamku." ,,Máte nějaké speciální přání?" přišel k jedné z vitrín. ,,Jen aby nebyli úplně obyčejné." poprosila jsem ho a on otevřel vitrínu. ,,Hmm....co třeba tyhle?" podal mi nádherné hodinky a já hned přikývla. ,,Jsou nádherné." užasle jsem na ně koukala a MJ přitakala. Mezitím co pán odešel dozadu mi ty hodinky zabalit, tak můj špatnej pocit zesílil. ,,MJ, zase máj ten blbej pocit jako ráno." nervózně jsem se ošila. ,,Neboj to přejde." povzbudivě se usmála, ale to už se vrátil i ten pán s dárkovou taštičkou, kterou mi podal. ,,Tady to máte, bude to 990." podala jsem mu požadovanou částku a vyšla jsem z obchodu ven.

-------------

Nakupováním jsme strávili asi 2 hodiny a poté jsme si zašli na jídlo. Teď už zase stojíme na zastávce a čekáme na autobus. Já teda ještě dopíjím svoje bubble tea, protože do autobusu s tím nemůžu. Autobus přijel a my nastoupili. V tichosti jsme absolvovali cestu a já poté vystoupila na zastávce blízko našeho bytu. ,,Měj se a napiš jak se jí líbil dárek." objala mě MJ a já ji nazpět. ,,Neboj, hned jak jí to dám tak ti napíšu. Už by měla být doma, takže ti napíšu brzo." vystoupila jsem z autobusu a zamávala jsem jí. Autobus odjel a já se vydala na cestu domů. 

Otevřela jsem vchodové dveře a zamířila jsem k výtahu. Nastoupila jsem, zmáčkla příslušné patro a výtah se rozjel. Už při otevření dveří od výtahu jsem věděla, že je něco špatně a otevřené dveře od našeho bytu mi to jen potvrdili. Opatrně jsem vešla do bytu a rozhlédla jsem se. ,,Mami!" zkusila jsem to a doufala jsem, že mi odpoví. ,,Mňau." ozvalo se mi u nohou a já se sklonila. ,,Copak se děje Snow?" optala jsem se své kočičky a následovala jsem ji dál do bytu. ,,Mami, kde si?" zkusila jsem to ještě jednou a nakoukla jsem do ložnice, kde bylo prázdno. ,,Mami, tohle není sranda." nakoukla jsem do obýváku a zůstala jsem šokované stát. ,,Panebože, MAMI!" klesla jsem vedle ní na zem a rozbrečela jsem se. Zkusila jsem ještě nahmatat tep, ale bylo mi jasné, že je to zbytečné. Objala jsem její tělo a zůstala jsem sedět na zemi. Má kočka Snow se kolem mě otírala a snažila se mě utěšit.

,,Jste slečna Samantha Orton?" ozvalo se za mnou a já se vylekaně otočila. ,,A..Ano." zakoktala jsem se. Přede mnou stál nějaký chlápek tmavší pleti, bez vlasů a s černou páskou přes oko. ,,Budete muset jít se mnou." oznámil mi. ,,Ale co moje..moje máma, nemůžu...nemůžu ji tady nechat." snažila jsem se nebreč a dále jsem ji svírala v objetí. ,,Vaše matka je bohužel mrtvá a pro vaše bezpečí musíte jít se mnou." popohnal mě. ,,A co moje věci? A co Snow?" ten chlápek už značně vytočený, protočil očima a podíval se na mě. ,,Věci vám zajistíme a tu kočku si klidně vemte s sebou." vzal mě za paži a vytáhl mě z bytu.

-------------

Takže po asi roce a půl tady jsem s první kapitolou. Nebudu lhát, trošku jsem na tenhle příběh zapomněla a když jsem si vzpomněla, tak jsem neměla náladu nebo čas na psaní, ale dnes je ten osudný den kdy jsem dopsala první kapitolu a tak ji tady máte.