Městečko Palermo usíná...

Pro přežití uděláš vše

Točilo se to jako začarovaný kruh, vražda, obvinění hlasování. Nevinný občan. Už třetí vražda. Pro všechny to už asi bylo normální, pro mě ale ne. Neustále jsem myslela na to, že můžu být další na řadě. Nebyla tu možnost jak to ovlivnit.... Jedině porušením pravidel. Myslela jsem na to čím dál tím víc. Co když se vrahovi nepovede mě zabít a nikdo tím pádem nezemře?

V práci jsem šila zase podle nějakého návrhu. Byla jsem hrozně vyděšená z toho snu a nemohla jsem se soustředit. Měla jsem podivné tušení, že se něco stane. Pořád jsem měla pocit že za mnou někdo jde. Začala jsem být hrozně paranoidní.

Když jsem přišla do toho bytu, kde jsem bydlela, bylo už docela pozdě. Za chvíli se taky ozvalo „Městečko Palermo usíná” Věta která právě řekla vrahům, že mohou jít zabít svoji další oběť. Nemohla jsem vůbec spát. Dnes jsem se bála víc než kdy jindy. Asi tady zešílím. Pomyslela jsem si. Když už jsem začala být unavená a vypadalo to, jako že bych už dokázala usnout, ozvaly se zvláštní zvuky z chodby. To mě okamžitě naprosto probudilo. Opatrně jsem si sedla a sledovala jsem stín nějaké postavy, která se evidentně blížila ke mně. Vrah! Vykřikla jsem v duchu. Opatrně jsem se zvedla a potichu jsem šla do kuchyně. Z jednoho šuplíku jsem si vzala ten nejostřejší nůž a šla jsem potichu zpět do pokoje. U mojí postele stála nějaká postava s pistolí v ruce. Ta postava se na mě podívala. Byl to Simon. Takový nevýrazný kluk s černými krátkými vlasy. Měl černé a tajemné oči, měl na sobě černou mikinu a na hlavě měl černou kšiltovku. Namířil na mě pistoli a řekl „Víš že nemáš kam utéct” z jeho hlasu bylo poznat, že se těší na to až vystřelí a uvidí mě mrtvou ležet na zemi v kaluži krvi. Nehodlala jsem mu ten pohled dopřát a tak jsem těsně před tím než vystřelil stihla uhnout. Podrazila jsem mu nohy. Když spadl, pistole mu vypadla z ruky a spadla pod postel. Začal mě škrtit, ale já ho bodla nožem do ruky. Hned mě pustil a držel se za zraněnou ruku. „Co to děláš!?” Zasyčel a kopl mě silně do břicha. Spadla jsem na zem a nůž mi vyklouzl z ruky. Simon ten nůž vzal a chtěl mě bodnout do srdce. Než to však stihl udělat, vyrazila jsem mu nůž z ruky. Simon se po noži zmateně rozhlížel. Já využila příležitosti a vrazila jsem mu pěstí. Zasáhla jsem žebra. On bolestivě zaúpěl. V tu chvíli jsem našla nůž a on se mi ho pokusil vzít. Nepovedlo se mu to a já ho bodla do srdce. Bolestivě sykl a pod ním se začala rozlévat krev. Hlavu měl otočenou ke mně a já viděla jak mu v očích vyhasínají poslední plamínky naděje na to, že přežije tuhle hru. Ty svoje tajemný oči ještě stihl zavřít a než je zavřel úplně, vymizelo z nich veškeré zbývající světlo. V tu chvíli se zastavili i pravidelné pohyby jeho hrudníku. Najednou jsem uslyšela nějaký slabý zvuk z chodby. Šla jsem se tam podívat a pod dveře mi někdo podsunul lístek. Psalo se na něm:„Odteď jsi vrah ty”