Sama

11 2 0
                                    

Ne.... Ne.... Ne! Řvala jsem v duchu. Pro Ninu bylo víc hlasů. Zatočila se mi hlava. Teď budu sama. Sama. To slovo mě děsilo celou dobu, ale teď mnohem víc. Ztuhla jsem a sledovala jsem jak Ninu vedou k šibenici, jak jí navlékají na krk provaz a jak jí podkopli nohy. Chvíli sebou házela ve vzduchu a pak už tam jen visela jako hadrová panenka. „Nina byla vrah” řekl hlas. Všichni si oddechli. Změnila jsem výraz na výraz úlevy, že už je tu jen jeden vrah. V duchu jsem ale panikařila. Musela jsem vraždit sama.

Blížila se půlnoc a já jsem se s pistolí u pasu plížila k bytu své oběti. Když jsem se do bytu dostala tak jsem namířila pistoli na spící oběť. Nemohla jsem zmáčknout spoušť. Pak jsem si vzpomněla na porušení pravidel...

Městečko Palermo usíná... Kde žijí příběhy. Začni objevovat