Acelius

3. kapitola (dračí vejce)

,,To je vejce?“ zeptala se Elly. ,,Ne, to je šiška,“ pronesla ironicky Clary. ,,Co s ním uděláme?“ napadlo jí. ,,Možná bychom ho tady mohly prostě nechat,“ odpověděla Elly věcně. Clary, zavrtěla hlavou. Měla pocit, že nechat vejce tady by nebylo správné a navíc jí něco k tomu vejci jakoby táhlo. ,,Tak ho vezmeme s sebou,“ řekla smířlivě Elly s výrazem, který jasně prozrazoval, že si myslí, že je vejce bude zdržovat a může přitáhnout problémy. Clary se usmála, a pak řekla; ,,Řekneme o něm někomu?“ Tentokrát se shodly hned; ,,Ne,“ řekla důrazně Elly. ,,Ani Dannymu?“ provokovala Clary se škodolibým úsměvem. Elly znovu zavrtěla hlavou. Měla pocit, že čím míň lidí se o tom dozví, tím líp. ,,Jenom naše tajemství,“ prohlásila pak. Clary přikývla a zvedla zelené vejce. ,,Ale kam ho dáme?“ zarazila se. Do vesnice ho vzít nemohly, tam by ho každý viděl a teď, když byly domy zničené, určitě budou muset všichni odevzdat to, co jim zbylo. ,,Mohly bychom ho schovat,“ přemýšlela nahlas Elly. ,,To mě taky napadlo, jenže kam?“ chtěla vědět Clary. ,,To nevím,“ odpověděla stále ještě zamyšlená Elly. Clary vejce opatrně položila zpátky na zem a sedla si vedle něj tak, že se zády opírala o kmen velmi starého dubu. ,,Tak se tady budeme muset porozhlédnout,“ řekla Elly a donutila tak Clary vstát. Elly se už chystala vyrazit, když si všimla, že Clary stále stojí na místě a odlupuje velké kusy kůry ze stromu. ,,Ty ses zbláznila?“ zeptala se. ,,Ne, ale tady jsme už párkrát byly, sem cestu najdeme, ale nejsem si jistá, že za dva dny budeme vědět, kudy jsme šly,“ odpověděla Clary chytře. Elly protočila oči, ale v duchu uznala, že to není tak špatný nápad. Vejce se ukázalo těžší, než si obě myslely. Každou chvíli se musely zastavovat a střídat se v jeho nošení. Druhá pak vždycky po pár metrech odloupla ze stromu kůru, aby příště snadněji našly cestu. ,,Pššt,“ sykla Clary, která měla vždycky lepší sluch. Elly se zastavila na místě a chvilku vyčkávaly. Pak to uslyšely obě a mnohem zřetelněji. Odněkud se někdo blížil. Dělal celkem velký rámus a jeho kroky bylo slyšet docela daleko. ,,rychle na strom,“ ukázala Elly na jeden vysoký buk. Vylezla tam ještě dřív, než Clary, která pečlivě naslouchala přibližujícím se krokům. Pak rychle podala Elly vejce, které teď držela ona a vyhoupla se za ní do větví. Zanedlouho už bylo oběma dívkám jasné, že to jsou lovci. A ne jeden, nýbrž hned několik lovců. Když projížděli přímo pod nimi, odvážili se na ně pohlédnout. Jeden z lovců se podíval přímo Claryiným směrem a ona měla pocit, že jí určitě vidí. Neodvážila se ani mrknout, ani dýchat a jen počítala ty zdánlivě nekonečné vteřiny. Pak se lovec draků konečně odvrátil. ,,Uff,“ špitla Elly, což ale dělat neměla. Teď se lovec podíval jejím směrem a bylo jasné, že je zaslechl. Co teď? Horečnatě přemýšlela Clary, jak se snažila najít nějaké rozumné vysvětlení. Pomalu přejela očima lovce; bylo jich asi deset, měli tři poníky s nákladem. Ten z lovců, který teď zíral Ellyiným směrem byl oblečen v černých, potrhaných kalhotách, kolem pasu měl hnědý široký opasek, který Elly i ve všem tom strachu ohodnotila, jako ošklivý. Lovec měl tmavě hnědou tuniku s krátkým rukávem, díky čemuž byla vidět velká spálenina, která se táhle přes celou, levou ruku. Není pochyb o tom, že jsou to lovci. Ta spálenina je jasným důkazem… Napadlo Clary. Někteří z lovců měli meče, jiní kuše, takže bylo jasné, že útěk není na místě. Jen by se o kousek pohnuly, už by je střelili. Lovec se odvrátil. Tentokrát se oběma dívkám chtělo říct uff, ale ani jedna to radši neudělala. Počkaly ještě nehnutě několik minut potom, co lovci odjeli. ,,Kudy teď?“ zeptala se Clary a doufala, že Elly navrhne jiný směr, než ten, kterým se vydali lovci. ,,Tudy,“ ukázala Elly a obě se vydaly doleva. Po necelé půlhodině došli k malé prohlubni. Elly se podívala na Clary a povytáhla obočí. Clary jen pokrčila rameny a vydala se do prohlubně. Za chvíli už nebylo pochyb o tom, že se dostaly do jeskyně. Bylo tam velké jeskynní jezero a všude kolem stalagmity a stalagtyty. ,,Že jsme to tu nenašly dřív,“ špitla Clary, zcela ohromená krásou jeskyně. Elly přikývla, a začala se procházet kolem. Clary jen stála a tupě zírala na jezero. Pak se k němu přiblížila, nabrala do dlaní vodu a umyla si lýtko, na kterém teď byla trocha zaschlé krve. ,,Tady bychom mohli nechat vejce,“ navrhla Elly a ukázala na příhodné místo. Clary jen přikývla a na chvíli pocítila silné nutkání vzít vejce s sebou. Obě se ale otočili a rychlým krokem se vracely zpět do vesnice. ,,Kde jste byly?“ zeptal se Danny obou dívek, když se konečně vrátily. ,,Řekl jsi nám, ať utečme, tak jsme tě poslechly,“ řekla Clary s andělským úsměvem. Její bratranec nesnášel, že ho sestřenice neposlouchala, ale to se nedalo srovnat s tím, jak moc Clary vadilo, že jí Daniel říká, co má dělat. ,,Tak pojďte, musíme začít s obnovou vesnice,“ pobídl je Danny.

3. Kapitola Doufám, že se vám knížka bude líbit. Clasie :)