Mumie mezi tulipány (Larry, AU)

16. A bude všechno jako dřív

Bylo zvláštní spát v posteli sám. Skutečně zvláštní. Louis ani nevěděl, kdy se mu podařilo usnout, ale pamatoval si, že jasně slyšel zvony blízkého kostela odbíjet půlnoc.

Druhého dne ráno se pak probudil objímající polštář a na jeho mobilu položeném na nočním stolku blikala v pravidelných intervalech kontrolka upozornění. Natáhl se pro mobil a na chvilku si jen prohlížel tapetu své zamykací obrazovky, na níž s úsměvem objímal Harryho, který v náručí choval Štístko a taky se zářivě usmíval do objektivu. Podobné fotografie teď plnily celou galerii jeho mobilu, když pominul dvě tři fotky Štístka v oblečku Supermana (protože ten se líbil jemu) a baletky (ten se zase líbil Harrymu) a pak rozmazané a opilé fotky ze tří „holčičích večerů" s Harryho partou, kterých se Louis účastnil.

Když mobil odemkl, zjistil, že mu ještě pozdě večer psal Harry a pak měl tři zmeškané hovory od Liama a jeden od Isaaca, který byl jen před osmi minutami. Povzdechl si, posadil se na posteli a vytočil Isaacovo číslo. Poručík hovor přijal téměř okamžitě.

„Ahoj, Isi, co se děje?" promluvil hned Louis a zaslechl, jak se mladík na druhé straně hovoru nadechl.

„Ahoj, no Gi- kapitán mi řekl, že Harry na tom případu s námi dál pracovat nebude a tak jsem se chtěl zeptat, jestli dnes zajedeme do té firmy, kam jsme měli jet včera a pak se stalo to s tím a-"

„Ano, jasně, jestli chceš tak tě můžu vyzvednout a zajedeme tam, co říkáš? A ano, Harry s námi na tom případu už bohužel dělat nebude, potřebuje teď hlavně odpočívat," vysvětlil ještě Louis a slyšel šustění, než se Isaac ozval znovu.

„Um, to nemusíš, můžu jet na skútru. Dlouho jsem ho neměl venku, tak ho aspoň trochu projedu," řekl, pravděpodobně by si ani neuvědomil dvojsmysl svých slov, kdyby se Louis neuchechtl.

„Proboha, to znělo hrozně blbě, že? Promiň, vůbec někdy nepřemýšlím, nad tím co říkám. Pořád jsem nervózní a pak kecám hovadiny. Fakt se omlouvám," promluvil po chvíli ticha mladší a modrooký si uměl živě představit, jak jeho obličej zrudl.

„Prosím tě, jen si dělám legraci a ten skútr můžeš nechat tam, kde je. Fakt pro tebe přijedu, není to žádnej problém. Stejně jedu stejným směrem. A aspoň se nemusíme vidět s kapitánem Šklebem."

Louis dobře věděl, že ho přesvědčil, když se mladší zasmál jen trochu a tiše, ale zasmál se.

„Tak dobře, přesvědčils mě. Za jak dlouho přijedeš?"

„No vhledem k tomu, že jsem ještě v posteli, tak bych to viděl tak na půl hodiny a po cestě musíme vyzvednout Harryho, jinak mě asi zabije a bude po srandě," upozornil se smíchem starší a Isaac souhlasil, ač se to od něj vůbec nečekalo. Když pak Louis položil hovor, Isaac praštil hlavou do polštáře, obličej si přikryl peřinou a frustrovaně do ní zakřičel.

* * *

Harryho noc byla skutečně příšerná, když ho nebudily zvuky z chodby, přišla ho zkontrolovat sestra, aby měli asi jistotu, že se neoběsil na vlastní kapačce a jakmile konečně usnul zdálo se mu hned několik nočních můr. Nad ránem se probudil z další a asi nejhorší, takže se rozhodl už nespat a radši čekal na východ slunce. Nemohl se dočkat, až ho pustí a on bude moci obejmout svého přítele.

Z okna viděl nebe barvící se z tmavě borůvkové do růžova a oranžova a přál si, aby tohle mohl sledovat s Louisem. Ani nepostřehl sestru, která mu přinesla snídani, ale on neměl hlad. Chtěl jen, aby už ho pustili a aby na něj dole čekal Louis.

„Pane Stylesi, snězte alespoň něco, potřebujete se posilnit. Po snídani přijde doktor na vizitu a pak můžete podepsat propouštěcí papíry a jít domů. Váš přítel nám včera dal svůj kontakt, abychom mu mohli zavolat, takže až vás pustíme, bude tady," vysvětlila mu sestra a Harry se musel usmát tomu, jak starostlivý Louis byl.

„Děkuji, ale upřímně vůbec nemám hlad, asi si dám jen čaj, černý s mlékem, bez cukru, prosím," usmál se na blond ženu a ta mu úsměv opětovala.

„No dobře, za chvíli vám ho donesu. Jak se dnes cítíte?" zeptala se, než přešla k oknu, které trochu pootevřela, aby vyvětrala.

„Hm, celkem dobře, ale bude mi určitě líp, až se budu moct pořádně vyspat..."

„Nespal jste dobře?" pozvedla obočí a Harry si povzdechl.

„Vůbec ne, není to ani tak tím, že jsem v nemocnici, nebo touhle postelí, ale spíš tím, že už jsem si až moc zvykl, že spí někdo vedle mě a že se k němu můžu přitulit nebo že mě obejme, když mám noční můru. Je to prostě strašný nezvyk, když tu není se mnou," vysvětlil, teprve teď, když to vyslovil nahlas, si uvědomuje, jak velká je to pravda.

„Vypadá to, že pan Tomlinson je šťastný muž," pousmála se sestřička takovým tím vědoucím úsměvem.

„To doufám, protože si neumím představit, že bych ho neměl. Je úžasný, nemohl jsem narazit na lepšího člověka," zasněně se podíval směrem k oknu, když někdo vzal za kliku dveří pokoje. Byl to Louis, který nejdříve jen prostrčil hlavu škvírou ve dveřích a nakoukl dovnitř, načež se mu po tváři rozlil úsměv, když uviděl, že je Harry vzhůru.

„Ahoj, lásko. Jak je ti? Měl jsem se nejdřív ohlásit doktorovi, že tě jedu vyzvednout, ale chyběl jsi mi, tak jsem tady i bez ohlášení," zubil se darebácky přesně do chvíle, než na sebe odkašláním upozornila sestra.

„Takže vy budete asi pan Tomlinson nemýlím-li se a proklouzl jste sem bez ohlášení, což bych měla hlásit ošetřujícímu lékaři, mám pravdu?" založila si ruce na prsou a Louis trochu vykulil oči, ale než stačil promluvit, žena se začala smát.

„Omlouvám se, samozřejmě, že můžete vašeho přítele vzít s sebou, dělám si legraci. Pan Styles mi jen podepíše propouštěcí papíry a můžete jít," pokroutila hlavou, když si Louis dost očividně oddechl.

„Oh děkuji, omlouvám se, že jsem se sem tak trochu propašoval, jen jsem už opravdu potřeboval vidět svého přítele."

„Chápu, on se na vás taky moc těšil. Jen chviličku počkejte venku, ať mu vytáhnu kapačku a odpojím ho od diod a pak bude celý váš," odpověděla a Louis, ač ne zrovna nadšeně, se vrátil za dveře.

Člověk by řekl, že být jeden bez druhého jednu noc nebude nic tak hrozného, ale jim to oběma připadalo jako věčnost, takže když pak Harry už oblečený, vyšel na chodbu, Louis si ho k sobě hned přivinul a pevně ho objal. Harry pak šel ještě se sestrou podepsat propouštěcí papíry a mohli jít.

Ve výtahu s nimi jeli tři další lidé, ale jakmile se ocitli před nemocnicí, konečně spojili rty v polibku na uvítanou, do kterého se oba usmívali. Mladší ho po chvíli prohloubil, přecházeje jazykem po rtu staršího, který mu ochotně vyšel vstříc. Harrymu by vůbec nevadilo zůstat přesně takhle a jen se vpíjet do rtů svého přítele, ale když jen na okamžik otevřel oči, přes Louisovo rameno uviděl v jeho autě Isaaca s nosem skoro přitisknutým na okénku. Měl nutkání polibek s Louisem ještě prodloužit, ale pak se potřeboval nadechnout pořádně, takže mu nezbylo než se odtáhnout, ale stejně se pak ještě jednou naklonil a ještě jednou modrookého rychle políbil.

„Neřekl jsi, že je s tebou Isaac..." řekl tónem, v němž se sice nevraživost snažil potlačit, ale nepovedlo se mu to tak, jak by si přál.

„Jo, pojedeme spolu do té firmy Van Halen, tak jsem mu nabídl, že ho vyzvednu. Vadí to?" zeptal se opatrně starší. Už si stačil všimnout, že Harryho vřelost vůči poručíkovi opadla a naopak byl chladný a mnohem uzavřenější, ohledně všeho, co se ho týkalo.

„Ne, vůbec ne, jen... Nech to být, lásko. Jede s vámi i Bram?"

„Ne, jeho pořád zaměstnává ten jejich kapitán, takže dnes jedeme sami. Nejradši bych byl, abys jel ty, ale po tom včerejšku to nechci riskovat. Nechci, aby se ti něco stalo," vysvětlil a dlaní přešel kudrnatému po zádech.

Harrymu se vůbec nelíbila představa, že nechá Isaaca s Louisem o samotě, ne že by Louisovi nevěřil, ale nevěřil Isaacovi, že ho nechá na pokoji, jenže bohužel byl z případu odvolán a tak s nimi nemohl.

„Chápu to, tak na sebe hlavně dej pozor a vrať se mi v pořádku, ale teď mě hodíte na hotel, že ano?"

Louis jen přikývl a Harry se usmál. Nic se neděje a vypadá to, že případ by mohl být rychle za nimi. Všechno bude jistě brzy jako dřív.