Andělský vlkodlak 3: Zrození Anzabath

9. Uvítací výbor

Povídaly si opravdu dlouho, ale pro Annabelle jakoby se čas zastavil. Hltala každé Freyino slovo, aby jí nic neuniklo. S očima navrch hlavy, nebo s rukou před pusou, chvílemi i se slzami v očích. Beta-luna, jak již věděla, jí řekla vše, co se stalo po Freyině seznámení s vlkodlaky, a také Anně zodpověděla veškeré otázky.

Všechny až na jednu.

"Děkuji vám za trpělivost," usmála se nakonec, když Freya zakončila své vyprávění v místech, kde se Charleen usmířila s Alexem. Další část až příště, pomyslela si. To totiž už budou řešit Lilith, což nebude tak příjemné.

"Nemáš vůbec zač. Potřebovali jsme, aby jsi to věděla. Aby jsi chápala, v jakém světě ses to vlastně ocitla," usmála se Freya.

"Budu to muset asi chvíli vstřebávat," promnula si čelo. Seděla, již odkrytá, stále na posteli, nohy pokrčené v kolenou před sebou.

"To je jasné, takové zjištění se musí vstřebávat."

"Ano... a jak jsem se vlastně ocitla tady?" mávla rukou kolem.

"Přenesl tě Lucifer."

Ošila se. "Z letiště, to mi už tak nějak došlo, když pak stál za mnou, ale já myslím tady v posteli..."

"Zase on. Omdlela jsi mu do náruče," řekla Freya s náznakem pobavení. V životě ho neviděla pohybovat se tak rychle. Vlastně by se i dušovala, že se kvůli tomu přemístil.

"Paráda," ohrnula Anna nos. "Omdlela jsem do náruče ďáblovi," zakroutila hlavou, čemuž se Freya zasmála. Chtěla něco říct, ale byla předběhnuta.

"Ne, že by si stěžoval," ozvalo se najednou ode dveří. Stála tam žena s tmavě hnědými vlasy ve vysokém drdolu a výraznýma očima. Annabelle na tu dálku rozpoznala jen zelenou, ale hádala, že tam budou i jiné barvy.

"Jasně, Luci si nikdy na přítomnost ženy nestěžuje," zubila se Freya na sestru a ta vědoucně přikývla. "Anno," oslovila ji Freya zkratkou, o kterou ji Annabelle v průběhu hovoru poprosila, "Charleen Violet Arual," ukázala na ni, "archanděl smrti určený pro Zem, historicky první andělský vlkodlak, non-luna a moje občas trochu nesnesitelná starší sestra," představila ji.

Černovláska by se uchechtla, i kdyby nechtěla. Char svou sestru probodla pohledem. "Nejsi nějaká drzá?" Freya se jen zašklebila a vstala. Anna ji napodobila.

Charleen k ní došla a podala si s ní ruku. "Moc mě těší. Hned z kraje bych vám chtěla poděkovat za to, jak jste mě snažila uklidnit. Ale bohužel jsem byla tak rozhozená, že to v tu chvíli nešlo," pověděla tiše a trochu provinile.

"To je v pohodě, Annabelle. Já to naprosto chápu. S Freyou jsme v tom vyrůstaly, takže když jsme potkaly naše druhy, nepřivodilo nám to infarkt," pověděla klidně, ale v duchu si jasně vzpoměla na to, co tomu předcházelo. Pořád ji z toho mrazilo v zátylku. "Ale u tebe je to něco úplně jiného," vzpamatovala se. Krátce si ji sjela od hlavy až k patě. "Vlastně se divím, že stojíš na svých."

"Snažím se. Pořád to všechno zpracovávám," přiznala. "Nevím, čemu se divit víc, jestli tomu, že existuje Bůh, andělé a vlkodlaci, nebo tomu, že pracuju pro satana a ještě jsem mu omdlela do náruče," zakroutila hlavou.

Charleen se zasmála. "Na tvém místě bych tu už nebyla. Hned po probuzení bych upalovala pryč a Freyu bych si ani nevyslechla. Jsi skutečně odvážná a to se hodně cení."

Annabelle ji obdarovala děkovným pohledem. "Na druhou stranu jsem vysvětlení chtěla a potřebovala. Celý život zažívám věci...," chtěla pokračovat, ale nakonec zakroutila hlavou. "Tušila jsem, že na světě nejsme sami, ale sama sobě jsem lhala, když jsem tu pravdu v sobě potlačovala."