Andělský vlkodlak 3: Zrození Anzabath

56. Hotelový pokoj

Po nějaké době, která byla plná vřelého objímání a dlouhých polibků, což oba skutečně velmi potřebovali, Luciho v mysli vyrušil Fareth. Nevybral si zrovna vhodnou chvíli, ale protože šlo o Peklo, zavolal si ho ďábel rovnou k sobě. Ať se dělo cokoliv, svou říši nikdy nesměl zanedbávat. Anzabath se odebrala pryč, protože jí bylo naznačeno, že záležitosti Pekla ještě řešit nemusí. Lucifer chtěl, aby vše šlo hezky popořádku. Sice jí to zajímalo, ale jeho poslouchala. Neprotestovala jediným slovem, ani gestem, a odešla do koupelny. 

Nijak se jí to nedotklo. Věděla, že až přijde čas, bude též vládnout. A stejně cítila, že je na to ještě moc brzy. Hodlala se radši věnovat sama sobě. Musela se rozvíjet. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.

Opřela se o umyvadlo a zavřela oči. Vnímala jen sebe, tlukot svého prapodivného černého srdce, oheň, který ji koloval v žilách, svou podstatu. Promlouvala k ní. Vnímala moc a sílu, která v ní dřímala a pomalu se probouzela. Příkladem toho bylo vše, co se stalo v troskách jejího rodného domu. To, jak jí z rukou vytryskl pekelný oheň, jak cítila pachy, které by člověk neměl šanci byť jen zaregistrovat, i to vrčení a touhu se pomstít.

Lucifer jí velice pomohl. Díky němu se její mysl ustálila a ona tak mohla lépe vnímat sama sebe. Cítila, že vnitřní klid, který k tomu potřebovala, jí mohl dát jen a pouze on. A byla mu za to velmi vděčná. Mít ho zpět, bylo přesně to, co potřebovala.

Soustředila se na symbol obrany její mysli, který plnil svou funkci nezlomně. Lilith neměla šanci se k ní dostat. Otevřela oči. Věděla, že původní nemohla s démony komunikovat, protože jí v tom bránila právě ona sama, takže jednali dle vlastního uvážení. Momentálně pro ni byli hlavním problémem lidé, respektive lidské vyšetřování, které nemělo šanci dojít ke zdárnému konci a jen ji zdržovalo od učení se s Luciferem. Přemýšlela, co s tím, přičemž se pomalu svlékla a vlezla do sprchy. Pustila na sebe proud horké vody. Nejdříve jí málem přimrazila ledová, ale rychle svou teplotu změnila.

Kdyby byla člověk, dostala by z toho infarkt, tím si byla jistá.

Opřela se o kachličky na stěně a snažila se přijít na způsob, jak vyšetřování co nejdříve ukončit, mezitím, co jí voda omývala záda. Dát jim falešnou stopu? Ale jak? Na někoho to svést? Ale zase - jak a hlavně - na koho? Div se jí z hlavy nekouřilo, jak zaměstnávala své mozkové závity.

Její tok myšlenek byl po chvíli přerušen něžným dotykem. Silná paže se omotala kolem jejího pasu a přitáhla si ji k sobě. Pocítila za sebou pevné tělo, přirozeně zcela nahé, ze kterého sálalo příjemné teplo. Lucifer se jí obličejem zabořil do krku a jemně ji tam políbil. Druhou rukou putoval vzhůru, kde ji omotal pro změnu kolem hrudi. Také pevně. Úlevně vydechla a opřela se o něj.

"Je vše v pořádku?" zeptala se tiše.

"Je," zavrněl. Kromě tří zaběhlých démonů, kterým asi přeskočilo.

"To jsem ráda," pousmála se. Přímý kontakt s ním na ni měl blahodárné účinky. Ale nemohla ignorovat to, že byli oba nazí. Blízkost jejich těl a několikadenní odloučení si na obou vybíralo svou daň.

"Hm. Jdeš se sprchovat a ani mě nepřizveš," zamručel hravě a začal se jejímu krku věnovat důkladněji. Kůži sevřel mezi ústy a jemně ji vsál.

Projel jí mráz po zádech, tiše vydechla. "Měl jsi práci a navíc jsem přemýšlela." To byla poslední vážná slova, která na delší chvíli pronesla.

"Přemýšlení si na chvíli odlož, Anno. Chyběla jsi mi," šeptl jí do ducha, přičemž její hrdlo ovanul teplý dech.

Silná vlna touhy náhle téměř ochromila její mysl, když jí začal líbat pod uchem a putoval níže po krku. Rukou, kterou měl přes její hrudník, pomalu přejížděl po poprsí, které jemně, ale přitom důrazně hnětl. Toužebně vydechla. Hlava by jí zapadla, kdyby měla kam, ale opírala se o jeho rameno.