Andělský vlkodlak 3: Zrození Anzabath

67. Trénink s překvapivými soupeři

Už nějakou dobu byly démonka s andělkou v pekelné cvičící hale samy jen se psy. Krátily si čas hraním. Ta pekelná stvoření byla jako opravdoví chlupáči. Jejich dovádění pomáhalo jinak velmi zaneprázděným bytostem odpočinout si od tíhy všech povinností mezi nebem a zemí. Běhali jako splašení za bílými světýlky od Jessabelle, nebo chytali ohnivé jiskřičky od Anzabath. Matka s dcerou se společně smály, když si nějaké psisko neopatrným skokem nabilo čumák, či když do sebe ušáci narazili. Obě si užívaly poslední den, kdy může andělka zůstat na zemi, než se bude muset vrátit ke své práci. Mladou démonku napadlo, že jsou sice matka a dcera, ale ironií osudu už nemohou být odlišnější svou podstatou. Díky všemu tvorstvu, to nebránilo v jejich sblížení. Pekelnice si každý moment se svou matkou skutečně užívala. Andělka na tom byla ale naprosto stejně.

Anzabath z dlaně vyskočil další roj jisker, když v tom se najednou mírně pozastavila. Z ničeho nic totiž pociťovala přítomnost svého partnera. A nebyl sám. Vnímala vibrace ve vzduchu všude kolem ní a tři rozdílné pachy. Jeden patřil jistojistě vládci pekla a další dva nebeským bytostem, které v sobě měly cosi zvířecího. Ihned jí došlo, o koho jde. Jessabelle je samozřejmě cítila také. Během krátké chvíle se na kamennou podlahu snesl Lucifer spolu s oběma lunami. Obě krčily nosy vlivem pachu pekla.

"Teda to je puch, já si to nikdy nezvyknu," postěžovala si Freya. Char se jen uchechtla a rukou si dvakrát mávla před obličejem, aby si aspoň trochu ulevila. Přesto to snášela mnohem lépe než její mladší sestra.

Anzabath se ušklíbla. "Tak to vy se mě dnes budete snažit porazit?"

"Uděláme, co je v našich silách, to si piš," vrátila ji non-luna. Setinu na to jí do zorného pole přišli psi, kteří se s příchodem andělským bytostí po boku jejich pána stáhli do ústraní. "No to si děláš srandu!" vyjekla radostně. Bylo to mířeno k Lucimu.

Klekla si. Věděla, že má jiný pach a psům to bude chvíli trvat než ji poznají. První se odvážila utulená Myth. Nejistě a pomalu šla k archandělce, přitom zvláštně známém, ale jiném pachu. Morfeus se ovšem přikradl k Luciferovi, drcnul do něj packou a tázavě se podíval, když ďábel shlédl. Ten mu odpověděl kladně, ale v duchu.

Cítil se totiž jak si nepatřičně. Po očku pozoroval reakci své ženy, ale ta se jen usmívala, držíc za ruku svou matku. Freya měla též na tváři úsměv. Té totiž o smečce sestra často vyprávěla.

Charleen Myth nakonec poznala a nadšeně se s ní začala vítat. Ostatní pekelní "mazlíčci" se k ní přidali. Lucifera ale to zdržování už nebavilo.

"Stačí!" přikázal. Psi se ihned stáhli. "Na tohle nemáme čas. Anno, rozcvičíš se se smečkou. Andělé se mnou," ujal se vedení, za prvé, protože mu nervy dráždilo jak se to táhne, a za druhé, protože Jess docházel čas.

Všichni se tedy rozmístili jak přikázal. On a andělé odletěli na skalní výčnělek a smečka zůstala před Anzabath. Jen Myth si vládce vzal do náruče. Ta nebyla určena k boji, jak již dříve vysvětlil. Nutno poznamenat, že Anně přišel pohled na rohatou, respekt nahánějící vysokou a robustní bytost, ovšem s psíkem v ruce, dost komický.

Všichni čekali, co bude. Anna zbystřila smysly a stála v pozoru, andělé v obličejích vážné výrazy s lehkým náznakem strachu a nejistoty.

Freya netušila, jak pekelná smečka funguje, když dostane příkaz. No, měla to brzy zjistit.

Lucifer začal mluvit pekelnou řečí, které Anzabath rozuměla. Krátce si vzpomněla, jak tenkrát v autě slyšela jen vrčení a chrčení, ale teď jasně rozpoznávala slova... "Zadán úkol. Útočná formace. Cíl: znehybnit královnu."