Vysněný svět || Dramione, Scorpius, FF ✅

9. Kapitola

Po dlouhém spánku v neznámé posteli v neznámé místnosti, která byla tak odlišná od té, kterou si pamatovala, byla Hermiona donucena postavit se tváří v tvář realitě. Ať se jí to líbilo nebo ne, teď to byl její život. I když pomalu přijímala skutečnost, že ztratila vzpomínky na posledních pět let, nepřijala, že takhle skončí její život. Chystala se získat svého manžela zpět a alespoň se pokusit napravit nepořádek, který ze svého života udělala v předchozích pěti letech.

Hermiona, která se cítila mnohem lépe než předchozí den, vstala z postele a zamířila do koupelny, aby si dala sprchu. Jakmile se osprchovala, udělala si čas na výběr oblečení, které by zvýraznilo její pěknou postavu. Poté strávila téměř hodinu úpravou vlasů a líčením a pak přidala i pár šperků. Při pohledu dolů na svou levou ruku cítila píchnutí u srdce, když neviděla svůj snubní prsten. V krabici, kterou našla ve skříni, ani na půdě nenarazila ani na zásnubní prsten, ale věděla, že i když by prsten našla, nemohla jej jen tak nasadit zpět. Ať se jí to líbilo nebo ne, nebyli s Dracem spolu a ona bude muset tvrdě bojovat, aby ho získala zpět.

Spokojená se svým vzhledem zamířila dolů na snídani. Když usrkávala kávu, najednou si uvědomila, že netuší, kdy vlastně Draco dovede Scorpiuse, ani jak to udělá. Jestli použijí krb nebo je blonďák přemístí před dům a pak vejdou hlavními dveřmi.

O čtyřicet minut později dostala Hermiona na svou otázku odpověď, když se domem rozezněl zvonek. Hermiona se cítila neuvěřitelně nervózní a několikrát se zhluboka nadechla, než otevřela dveře. Scorpius ihned vešel dovnitř a objal svou matku kolem pasu.

„Konečně jsi doma, mami," řekl a objal ji pevněji.

„A já jsem ráda, že tě vidím," řekla Hermiona a věnovala svému synovi polibek do vlasů. „Chyběl jsi mi, Scorpiusi."

„Taky jsi mi chyběla, mami," blonďáček se na matku usmál, když se od ní odtáhl.

„Běž si dát tašku do svého pokoje, ano?" navrhla Hermiona.

Scorpius přikývl a vzal tašku, kterou nechal ležet u Dracových nohou. „Uvidíme se později, tati!" zvolal přes rameno, když začal stoupat po schodech.

„Děkuji ti, že ses o něj postaral," řekla Hermiona a usmála se na Draca.

„Je to můj syn, Hermiono, je to samozřejmost," odpověděl blonďatý muž, ale úsměv jí neopětoval.

„Vím, že se o něj budeš vždy starat," řekla Hermiona. „Jen jsem ráda, že sis ho nechal ještě jednu noc. Vím, že je s tebou v bezpečí."

„No, jsem rád, že se cítíš líp," řekl Draco stroze. „Uvidíme se příště, až zase budu vyzvedávat Scorpiuse."

„Musíš hned jít?" zeptala se Hermiona rychle, než stihl její bývalý manžel odejít. „Právě jsem uvařila kávu, dáš si?"

Draco si Hermionu prohlédl zkoumavým pohledem, než zakroutil hlavou. „Mám nějakou práci. Sbohem, Hermiono."

S bolestivým píchnutím u srdce Hermiona sledovala, jak se Draco vzdaluje ode dveří, než vytáhl hůlku a s tichým prásknutím zmizel. Hermiona ještě chvíli stála ve dveřích a zírala na místo, odkud Draco zmizel, než pomalu zavřela dveře. Mezi ní a jejím bývalým manželem to bylo vážně špatné, když nechtěl zůstat ani na tu hloupou kávu. Vypadalo to, že napravit škody za posledních pět let bude mnohem těžší než si myslela.