V jeho moci

1.

Zvoní mi telefon, rychle vypínám teplou sprchu, snažím se alespoň trošku si otřít ruku, abych mohla mobil zvednout. Volá Ema, moje nejlepší kamarádka.

,,Týno? Kde vězíš? S holkama už tu na tebe čekáme!" ozývá se se smíchem z druhé strany.

,,Dělám co můžu, vážně, něco na sebe hodím a běžím!''

,,Tak šup šup, běží ti čas, jestli tu nebudeš do osmi, tak nás všechny zveš!''

,,Dej pokoj Emo, zdržuješ." odpovídám jí se smíchem a rychle se pospíchám obléct.

Volím bílé upnuté tričko a světle hnědé kalhoty s černým páskem, které mi pěkně obepínají postavu. Není to nějak moc vyzývavý outfit, ale já jsem spíše holka od rány, podpatky nejsou nic pro mě. Vyžehlím si vlasy a nanesu matnou, cihlově červenou rtěnku.

Do našeho oblíbeného podniku dorazím za pět minut osm. Mám to jen tak tak. Všechny se přivítáme s obrovským úsměvem a začneme si povídat a vyprávět jedna přes druhou!

,,Tak co holky, povídejte, o co jsem přišla?" začínám.

,,Jsem zasnoubená!" vypískne Sára.

Všechny jí gratulujeme a začínáme panákovat! To by přece nešlo, když se jedna z nás čtyř zasnoubila, nemůžeme to přejít bez řádné oslavy!!

Najednou z Nory vypadne, že se rozhodla sestěhovat se svým přítelem a ejhle, pijeme a slavíme dál! Dneska to bude asi velký, ještě že mám zítra volno, přemýšlím v duchu.

Najednou se holky obrátí na mě a Emu. Povzbudivě na Emu mrknu. Ta začne nadšeně vyprávět, koho nového potkala a jak se všechno slibně vyvíjí. Po Emině monologu se všech šest očí otočí ke mně, čekajíc na nějaké super žhavé novinky.

,,V pondělí jdu na pohovor do jedné velké firmy, dělala bych asistentku a poradkyni generálnímu ředitelovi v jedné obchodní firmě."

Všechny uznale přikývnou a povzbuzují mě, že práci určitě získám, i když je jim jasné, jak velký zájem o takové místo je.

Všechny máme příjemnou hladinku alkoholu v krvi, takže je veselo. Když se ručičky na hodinkách blíží ke dvanácté, platíme a vyrážíme do klubu. Všechny jsme strašně natěšené, že si po dlouhé době konečně zatancujeme a užijeme si společný večer.

Jdeme, povídáme si a smějeme se, když ale zatáčíme za roh, s někým se srazím.

"Dávej pozor na cestu!" křiknu na něj nepříjemně.

Když se pořádně podívám, na koho jsem to právě vyštěkla, trošku zalituju. Je to vysoký, svalnatý muž s ledově chladným pohledem, kterým mě propaluje. Chytne mě pevně za paži a nakloní se.

"A ty si dávej pozor na jazyk." odpoví mi s kamennou tváří téměř šeptem. Přesto mi z toho přeběhl mráz po zádech.

Na chvíli jsem ztratila svoji sebevědomost a pod tíhou jeho autority jsem uhnula pohledem.
Hned jsem se z tohoto stavu však probrala, zamračila jsem se, vytrhla jsem se mu z jeho pevného sevření.

"Dej mi pokoj." zasyčela jsem na něj. A rychle jsem s holkama odešla pryč.

I přes naštvanost jsem se ohlédla. Jen na mě se šibalským úsměvem arogantně mrkl a pokračoval se svojí partičkou kamarádů dál.