V jeho moci

8.

Kristýna:

Vytočená nad svojí hloupostí jsem se vyřítila z krásného, luxusního bytu jako blesk. Spěšně jsem si zavolala taxi a ani ne za půl hodinky jsem byla zpátky ve svém malém, útulném, ale skromném bytečku.

Když jsem se podívala na telefon, měla jsem obrovské množství zpráv a zmeškaných hovorů od holek. ,,Sakra!" Klela jsem si pro sebe.

Rychle jsem zapnula laptop a zahájila skupinový videohovor. Zlobily se na mě. Od všech tří jsem dostala přednášku, jak měly strach a že se musím ozývat. Když jejich naštvanost odezněla, začala jsem jim vyprávět.

Z prvotní euforie, se rychle stal stejný vztek, který jsem pociťovala i já. Jednohlasně jsme se shodly, že jsem narazila jen na dalšího blba a ať si nechá tu blonďatou modelínu. Nakonec jsme se i dost zasmály nad situací, že jsem úplně cizímu a nejspíš pěkně zazobanýmu snobovi vrazila facku a kopla mu do botníku. Klasická hysterická scéna, ale bylo mi to jedno. Stoprocentně si to zasloužil.

Když jsme doprobraly moje trable, přiznala Nora svůj průšvih. V tom baru potkala jistého Richarda, prý typickej badboy a úplně odolat nedokázala. ,,Holky mam fakt výčitky, s Martinem si řekneme, že se sestěhujem a já se ve městě líbam s nějakym frajírkem."

,,Tak ale zase jenom jedna pusa, to neni zas tak hrozný, když to doopravdy nic neznamená a nebude se to opakovat." snaží se jí povzbudit Ema.

,,No jenže já ho mam plnou hlavu holky."

,.Tak ho z tý hlavy zase rychle vyžeň. Přece nezahodíš vztah s Marťasem, kvuli někomu, koho ani neznáš a neuvidíš ho." zatlačila na ní Sára.

,,Nooo víte, já to.. no prostě, já mu dala číslo." kroutila se Nora a lezlo to z ní jak z chlupatý deky.

Začala jsem se nahlas smát: ,,No to snad ne! A ozval se?" Vykřikla jsem s nadšením a očekáváním.

,,Zve mě na večeři." odpověděla už úplně červená Nora.

Plácla jsem rukama do stolu: ,,No tak to je gól!! A půjdeš???"

Ema se Sárou mě zpražily pohledem. ,,No co, vždyť já říkam od jakživa, že mi na Marťasovi něco nesedí. Teď jsem team Richard a fandim véče! Kam půjdete? Něco nóbl??"

Nora se konečně trošku usmála "Jo. Jen tam potřebuju společenský šaty."

Ema se Sárou rezignovaně odfrkly a raději se mě zeptaly, jak jsem připravená na ten zítřejší pohovor. Blížil se už večer a po sobotním městě na mě padala únava, tak jsem se z hovoru raději odpojila a letěla jsem do postele, abych byla na zítra dostatečně odpočatá.