V jeho moci

9.

Klaus:

Bzzzz, bzzzzz, bzzzzz.
,,Sakra!" praštim do budíku, je 6 ráno. Normálně se mi ráno vstává dobře, ale dneska je to k vzteku. Vůbec jsem se nevyspal. Včera, jen co jsem se zbavil Kamily, jsem vyběhl ven, ale Kristýna už tam nebyla. Jsem z toho nepříčetnej! Ani na ní nemam kontakt a to jsem jí vážně chtěl dostat. Hrozně se mi líbilo, jak je rázná, drzá a už jsem byl tak blízko! Mohl jsem jí mít a zkrotit si jí. A ta facka? Jak si tohle mohla vůbec dovolit? V životě si tohle ke mně žádná nedovolila. V posteli bych jí rychle vysvětlil, že tohle dělat nebude. Jsem na ní vlastně i nasranej, za tohle by si zasloužila, ale já blb si nevzal číslo a neznam ani příjmení, takže si tady vypiju to hnusný černý kafe a jako každý ráno mě nic víc, než práce nečeká. Skvělý!

V půl osmé už jsem v obleku vcházel do firmy. Všichni kolem mě zdvořilostně poskakovali. Dnes mě to rozčilovalo ještě více než normálně. Firmu Hanson&Mayers jsme s Richiem vybudovali od základu sami dva, nikdy jsme nečekali, že budeme mít takhle obrovský úspěch.

Konečně jsem se dostal do 13. patra. Za stolem v uvítací aule nikdo nebyl. Asistentku jsem před 14 dny vyhodil, protože dělala obrovské chyby a kazila mi tím kšefty. Teď tu bylo vyskládáno několik židlí pro uchazečky. To bude den, určitě mi zase nepřijde nikdo schopnej, stejně jako minulej tejden. Došel jsem do své kanceláře a práskl za sebou rozzuřeně dveřmi.

,,No nazdáár!" vesele se točil na MÉ židli Richard!

,,Richarde?" pronesl jsem nic neříkajícím hlasem.

,,Niklausi?" zeptal se nazpět provokativně.

,,Co tu chceš?"

,,No co asi, jdu se tě zeptat, jak to dopadlo s tou šťabajznou, se kterou sis zmizel! Vůbec ses mi neozval! Mohl jsi mi napsat jestli máš aspoň bod!" bavil se z vesela dál.

,,Nemam." odpověděl jsem bez výrazu. Pohledem jsem ho vyhodil ze svojí židle a sedl si na ni.

,,Nemáš?? Jak jako nemáš! To se ještě nikdy nestalo, aby Niklausovi Hansonovi unikla nějaká rybka!! To mi musíš okamžitě vysvětlit, do tý doby neodejdu!" na důkaz toho, že to myslí vážně, si přisunul židli a pohodlně se usadil s rukama zkříženýma za hlavou a s nohama přehozenýma přes můj stůl. Ví jak to nesnášim.

Poraženecky jsem si oddechl: ,,Fajn, máš to mít." a začal jsem mu vysvětlovat co se stalo.

,,Richarde už sklapni! Nemam náladu ještě na tvuj pitomej smích!" zuřil jsem, ale když jsem ho viděl, musel jsem se smát trošku taky.

,,Ne, Klausi. Ty změň adresu, jinak už jsi bez šance na nějakou holku, Kamila ti všechno zkazí!" pokračoval se smíchem a já jen protáčel oči a čekal, až se vypovídá.

Najednou kouknu na hodinky, 9:15, sakra! Pohovory měly začít v 9, určitě už v aule před mou kanceláří čeká spousta zájemkyň.

Richard si všiml mého šoku z pohledu na hodinky: ,,Klausi, zapni počítač, kouknem co tam je, aspoň se odreaguješ."

,,Richie ne, dneska budem objektivní, chci nějakou spolehlivou asistentku, žádnou pipinu s dlouhýma nohama, co mě tu bude svádět, ale práci neudělá žádnou."

Richieho pohled mi ale dával jasně najevo, že dokud to nezapnu, tak neodejde.,,Fajn! Ale pak už vypadneš!"

,,Máš moje slovo." slíbil.

Zapl jsem tedy počítač a otevřel jsem video z kamer v aule. Nijak jsem ho nezkoumal a šel jsem se raději podívat z okna dolů na město.

,,Ty vole kámo."

Ignoroval jsem Richarda a dál vzpomínal na krásnou Kristýnu u mě v posteli.

,,Klausi."

Fakt bych jí chtěl, jsem vážně tak primitivní, že jí nemůžu dostat pryč z hlavy, protože jsem se s ní nevyspal, nebo na ní něco je?

,,Klausi.... Hej...Vim, že mě slyšíš, tak nehraj divadlo.... Doprdele Klausi je tady!!!"

,,Kdo?!" vyštěkl jsem na něj naštvaně, protože stále neodešel a otravoval mě.

,,Ta tvoje ze soboty." Vítězně na mě mrknul a zhoupl se v mým křesle.

Vylítl jsem strašně rychle k počítači a vážně, byla tam Kristýna mezi další desítkou zájemkyň. Celá nervózní, podupávajíc nohou a klepajíc prsty do obrazovky svého telefonu. Nervozitu, tu mám na holkách tak moc rád. ,,Tak to abych si jí vychutnal, ne?"