V jeho moci

10.

Kristýna:
To snad ne! Co se to tam musí dít! Další krásná dívka opouští s pláčem kancelář. Jiná vystresovaná dívka jí zastavuje:

,,Probůh počkej chvilku, co se stalo?"

,,Jsem prý naprosto neschopná a měla bych se jít ucházet maximálně o místo za kasou!!"  rozbrečela se hystericky a utekla do výtahu.

"Tyjo, drsný." pronesla dívka co ji zastavila a pobaveně se ušklíbla.

Také jsem si neodpustila lehký úsměv a daly jsme se s dívkou do řeči, jmenuje se Bára.Začaly jsme ignorovat naše okolí plné hysterických nanynek, které brečely ještě než vstoupily a trošku škodolibě a pobaveně jsme si z dění kolem sebe začaly utahovat.

Najednou jsme v místnosti zůstaly samy, už jsme přály jedna druhé hodně štěstí, ale nic se nedělo ještě dalších deset minut.

,,Černá a Horová" ozvalo se z kanceláře.

,,Obě?!" divily jsme se naráz, ale upravily si šaty a sebevědomě vstoupily do místnosti, kde před robustním pracovním stolem  stály dvě křesla, do kterých jsme se usadily. V místnosti bylo prázdno, což jsme ani jedna nechápala, v rohu byly ale dveře, které se po chvilce otevřely a v nich stál on, Klaus.

,,No tyvole." pronesla jsem nahlas.

Bára vedle mě se snažila nesmát a postavila se s napřaženou pravicí na pozdrav. Když jsem se probrala z transu, udělala jsem to samé. Obě jsme si s Klausem potřásly rukou a usadily se zpět do křesel.

,,Tak dámy, jste tu poslední dvě, to ale neznamená, že vás klidně nevyrazim. Máte minutu na to se domluvit, která půjde rovnou. Druhá tu zůstane a zkusí mě přesvědčit, abych jí nevyrazil pět minut po tý první."

Ironicky jsem se zasmála a už jsem chtěla něco štiplavého odpovědět, ale Bára mě předběhla.

,,Víte pane Hansone, abychom se snažily o vaši přízeň, tak byste se neměl chovat jako prvotřídní blbec!"

V tu chvíli už jsem se začala smát zcela nahlas a upřímně.

,.Něco k smíchu slečno Černá?" zeptal se mě Klaus vážně.

,,Ne, ne, pane Hansone, naprosto souhlasím tady s kolegyní Horovou, myslím si, že jasně vystihla všechny mé myšlenky." usmála jsem se na něj ironicky.

V tu chvíli už hrál lehký pobavený úsměv na tváři i Klausovi, zatímco Bára rudla a vypadala spíš jako vzteklej buldog, kterej po Klausovi za chvíli skočí.

,,Slečny, velice příjemně jste mne překvapily, tuto taktiku urážlivých a nepříjemných podmínek využíváme u všech uchazeček, jako asistentky generálních ředitelů musíte mít ostré lokty a neprohnout se pod každým, kdo na vás bude zkoušet tvrdé vyjednávací taktiky a to jste myslím zvládly. Pokud máte stále zájem o tuto práci, rádi vás v této firmě uvítáme."

V tu chvíli se znovu otevřely ty záhadné dveře v rohu místnosti a objevil se v nich další, mladý a mně povědomý muž.

,,Slečno Horová, vy byste byla asistentkou pana Mayerse a slečna Černá by byla tou mou."

Pan Mayers se usmál a mile nás pozdravil.

,,Ano! Já to beru!" pohotově odvětila Barbora.

Já se ale dál kroutila v křesle a znovu a znovu si přehrávala sobotní večer a nedělní ráno. To přece nejde, aby byl můj šéf, málem jsme si to rozdali, než přišla jeho přítelkyně a teď s ním mám být dennodenně v kanceláři?! Musel na mně tohle dilema vidět, protože situaci ještě přiostřil:

,,Skvěle slečno Horová, musíte však souhlasit obě, pouze jednu z vás nepřijmeme."

Výborně, takže když to nevezmu, tak kvůli mně Bára tu dobře placenou právi snů nedostane. Ten hajzl, normálně mě vydírá!

Ironicky jsem se zasmála.

,,Vážně? Tohle budeš zkoušet po tom, co se stalo včera? Jak se má přítelkyně, hm?"

Bára vyvalila oči, protože vůbec nechápala o co jde a pan Mayers se začal smát.

,,Výborně, takže on to ví taky? se zvýšeným hlasem jsem ukázala na Mayerse.

Klausova tvář nedala najevo žádnou emoci, ani na chvilku se jeho výraz nezměnil.

,,Slečno, pokud si nemám rozmyslet nabídku této pracovní pozice, tak byste si měla uvědomit, že osobní život do práce nepatří. Teď když dovolíte, tady jsou smlouvy k podepsání, je na vás, jak se dohodnete." posunul před nás smlouvy s propiskami s logem firmy.

,,Tykráso tolik?" špitla mi Bára, když zahlédla částku, ,,Týno prosím, nechci o tu příležitost přijít."

Povzdechla jsem si, protočila oči a začla smlouvu pročítat. Natahovala jsem to abych to udělala dramatický. Poklepávala jsem propiskou do stolu, přičemž mě všech šest očí upřeně pozorovalo.

,,No tak slečno Černá, nemáme na to celý den."

Odfrkla jsem si a podepsala. Ostře jsem odsunula papír ke Klausovi a naštvaně se skříženýma rukama na prsou jsem se opřela do křesla.