Deník

NE

Když potkaš někoho kdo tě nevnímá jen jako objekt.
A kvůli němu si uvědomíš, že to jak se k tobě chovali jiný bylo hrozné. Je to zvláštní celou dobu tomu nepřidávat žadnou váhu, nepřemýšlet o tom, nelítovat ty nepříjemné zážitky, které jen zavřeš za dveřmi. A v jeden moment si konečně připustíš, že to nebylo fajn, být jen objektem, který se použije i přes protesty. Proč jsem pak vždycky dělala jako kdyby se nic nestalo? Proč jsem to nechala být? Opravdu jsem se vždy jen s někým vyspala a pak už se mu neozvala? Nebo jen ignorovala člověka který mi ublížíl? Přemýšlím kolik dalších jednorázovek bych měla na účtu, kdybych v čas neutekla. Byly momenty kdy jsem jen využila momentu, byla jsem i pro, a pak jen vstala a odešla. Byly ale momenty kdy přemlouvání nekončilo, kdy "ne" se nebrala jako odpověď. Momenty kdy jen čekaš až to skončí a už nebudeš bodem zájmu.
Pak další den jen nad tím pokrčíš rameny a zakopeš to někam na dno.
Doufám že můj syn tohle v životě nikomu neuděla a že moje dcera bude silnější a důrazněji dávat na jevo svoje NE.