Jake je me místo v tomhle živote, takova kliše, ale otázky na tuhle odpověd už je celkem vyjmka.
Jak se někdo může tak lehce podat pocitu lásky a nebát se toho? Nechapu tak moc troufaly a bolestivé. Nebojim se fyzické bolesti, ale psychycke jako čert. Nechci aby mi bylo ublíženo, je to normalni pud sebezáchovy. Nikdy nebudu milovat protože strách bude vždycky silnější. Leckdo muže řict, že určitě někdy přijde někdo kdo otoči muj svět vzhuru nohami, doufam že ne.
Nedokážu si to představit.
Nedokážu si představit, že bych si dovolila tak moc ublížit.
ČTEŠ
Deník
RandomNení to žádný smysluplný příběh. Jsou to jen úryvky mých myšleňkovych pochodu a snaha zapsaní vnitřních pocitu. Nehledej v tom žádný řad. Možná se v tom najdeš taky.
