Deník

"On"

Omrzel mě...
Zda se mi, že jeho chování je hrozně hrány. Nedělá to naschval, už se to stalo jeho normálním chováním. Nikdy jsem nedávala moc velkou váhu tomu jak se předvádí, jenže tím si tak moc zvykl, že to co neukáže výrazně, jakoby neexistovalo. Ať už jde o psychicky stav, emoční nebo fyzicky. Všechno dává na jevo dosti jasně, jenže když se snažím najít něco skrytého, tak tam nic není... Vždycky se chová tak mile, opravdovy gentleman, ale je to hra, která je tu vždycky pro všechny. V něm není nic skrytého, vsechno ti povypravi tak úchvatně.. ale řekne ti vsechno. Jen par věci nechá vyset ve vzduchu jako pro zajímavost, jeho temna minulost. Wraau. Nevím co si mám o něm teď myslet. Zničuje mě jeho sobeckost, projevuje se to v těch malickostech, kdy se poznává práva tvař člověka. Hlavně nesnáším když mě někdo do něčeho nutí a přemlouva. Což je s nim každý den.
"Ne ještě nechod spat, chci si ještě povídat" - a co moje potřeby? Nezájem?

"Chci se poznat s tvoji matkou"- ne? Protože? Nejses nikdo podstatný, abych te představovala své matce.

"Ne nechod tak brzy domu" nezajímá tě, že moji mámu to naštve a několik dni mi to bude předhazovát? Nezajímá co? Jakoby slova 'neboj to se nestane, bude vse dobry' mi nějak pomůžou. Ne, nepomůžou.

Nemam rada když z ničeho má vzniknout vztah. Když se lidi neznají a pak bum a už spolu chodí? Potrebuju čas poznat člověka... důvěra nepřijde hned.. A mezičlen jménem kamarádství podle mě hodne dopomůže k stastnejsimu vztahu, kdybych měla mít někdy vztah tak jen s kamarádem. Představa, ze bych měla být s někým pro mě cizim je nepřijatelný a jestli si myslíš, ze když mi o sobě vse hned povis, znamená, ze se známe tak ne hošanku.
Tím jak si zvykl se předvádět přineslo i další schopnost, perfektně ignorovat reakce na na výše zmíněnou činnost. Ta lhostejnost k okolí a lidem okolo mě až zaráží. Nesnáším když mi to děla, takový ten ignor. Podle mě vůbec nemá cit pro vztah. Ví jak se chovat aby si ji získal, ale je to takový povrchní...
A ty jeho slova o tom ze nedokáže žít bez vztahu? Měl by pro začátek najít sebe, a pak až člověka který bude stát vedle nej . Nevím jak dlouho tohle ještě  vydržím. Štve mě, že každou chvíli je smutny, když nenapíšu emoji nebo odpovím tak, že ho to moc rani, typu ' ze jsme jen kamarád'. Trochu to zapáchá toxicky vztahem.. Ne dekuju.. Asi si nedám