Básně ještěří

Pyšný ještěr

Potkal jsem dnes ještěra, co se vracel z večera.

Dělal očka na ještěrku a sotva se držel v celku,

Z toho, jak byl opilý, ztratil někde košili.

Pyšně kolem ní teď krouží, stud ho nejspíš moc nesouží,

Jak posílil se v hospodě, vše mu přijde v pohodě.

Dal si šťávu z kaktusu, teď málem padá na pusu.

Šupinami na ni blýská, jeho krásou je si jistá,

dobře ale vidí, jak jí ještěr šidí,

když spustí nahlas, že je pán a kobru tu prý sežral sám.

„Podívej se na mě holka, každý tady na mě kouká.

Vědí, že jsem světa král a jednou tu zřídím sál.

Lepší partie už není, vezmi si mě, vše se změní."

Ještěrka mu klidně radí. „Neměl bys mít svět na hraní.

To špatně často končívá, více hrozeb přibývá."

Tohle ještěr špatně nese, k další slečně už se nese.

Ješitný je ten náš chlap, k lidem čas ho zavál snad.

Aby mohli obdivovat, krásu každé šupiny,

tam vám se mu dobře žilo, vykrmen byl za chvíli.

Nejkrásnější z ještěrů, každou moh mít za ženu,

Lidem těm se líbil taky, proto vzali ho ty straky.

Lovci lovce ulovili, do muzea vystavili.

„Pojďte blíže, račte zřít, ještěra, co nechtěl žít.

Celá poušť mu byla málo, teď je o něj postaráno.

Dál tu může kralovat, nejvzácnější exponát."