Básně ještěří

Nejedlý oběd

„Hoj ty pěkný ještěre, na co máš zas chutě?

Jestli dáš si nějaký hmyz, přisedni a zvu tě."

Tak přijela kudlanka, ve svém velkém voze,

Přec nenechá ještěra, jít po vlastí noze.

Ještěr ten jen zapředl,

„Tak jeď rychle dopředu.

Kudlanko já ti mám hlad,

že bych sežral celý hrad."

Ta na něj vesele kouká.

„Jen klid jídla bude dost.

Kousek vedle leží louka,

Dneska budeš tam můj host."

Nenasytnost ještěra, gradovala za šera

V žaludku má spousty místa kudlanka je si tím jistá.

Přesto v klidu vyčkává, oběd svůj mu předává.

Pravda je to buď, jak buď, s jídlem zkrátka roste chuť.

Ještěr ten se utiší, jeho záměr, nejnižší.

S myšlenkami pohrává, náhle jednu předává.

Nechce oběť vyplašit, proto stačí naznačit.

„Kudlanko ty pojď sem blíž, ve dvou zvládneme to spíš.

Mám pro tebe malý dárek, ještě před cestou na zpátek,

Vidíš támhle malinu? Sladší neznám plodinu."

"Sám tam ale nedosáhnu, zas tolik se nenatáhnu.

Ty jsi ale akrobat, ostych stranou, je to tak.

Čas abys mi ukázala, čeho všeho že jsi znalá.

Vyzvednu tě na čumáku, lehká jsi jak zrnko máku.

Malinu si utrhneš, ani o píď neuhneš."

Kudlanka ta hloupá není, chápe záměr ještěří,

obočí to mírně zdvihne, reflexy mu prověří.

Následuje pěkná mela, spoustu ran jde na ještěra,

nemá se už k únosu, dostal pěkně do nosu.

Se smrtící přesností, málem škůdce vykostí,

Ještěr ten se klidí v dáli, šupina mu chybí

„Nenažranec má, co chtěl, jen ať se teď stydí."