Básně ještěří

Návštěva Žaby Jagy 9

Ještěr ještě přejeden je z předchozího rána,

neví, co by s tím měl počít, přišlo to jak rána.

Oslava ta ještěrova, není dobrá na žaludek,

není divu, že z ní také, každý druhý zvaný utek.

Nejprve si Ještěr myslel, že se z toho vyleží,

jak se zdá, tak za okamžik za doktorem poběží.

Nemůže však dopustit, aby o něm šířil řeči.

Jak se z toho vyprostit? Kdo tu ještě další léčí?

Jenom jedna jediná, v celém širém močále,

proto se k ní vydává, má už značně na mále.

V hlavě mu teď znějí řeči: Koho léčí, ten prý brečí.

Nenechá se zastrašit, kožich svůj si vyprášit.

Zlehka dveře otevírá, chladný pot svůj hned otírá

Náhle zmerčí babu, strašidelnou žabu.

„Ještěre ty slizký plaze, proč se ploužíš po podlaze?

Vem místečko drahoušku, pohladím tě po růžku."

Ještěr tiše zuby skřípe, za chvíli už zadek lípne,

na nejbližší trojnožku, nechce hladit po růžku.

Copak koukáš chlapče bledý, na alkohol stačí zelí.

Jestli zelí nepomůže, mám tu věc, co něco zmůže.

Pro každého opilce, ukrývám ji v lahvince.

Zelenina v láku, má silnější páku.

Ještěr není důvěřivý k bradavičné ropuše,

ani její promlouvání přímo jemu do duše,

nedovedlo odradit pohled jeho kritický,

rázem polkl zeleninu, zločin to byl nelidský.

Žaba Jaga se jen směje, jak se ještěr celý chvěje.

Z téhle její dobroty, jdou na něj až mrákoty.

Aspoň ho to rychle přešlo, ne, že by to lépe nešlo,

svinčík tu byl veliký, žába nosí kyblíky.

Ještěr náš je vyléčený, leč do smíchu mu moc není.

Ať nelítá to horem spodem, příště dojde za doktorem.

Aspoň se nám poučil, zas se něco naučil.

Nevěř JežiŽábě, proradný to bábě.