CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Dvacátá část

 Ahojte! Tak jsem u 20. dílu - wow! Dost pěkné, když si uvědomím, že jsem původně chtěla okolo tohohle čísla končit... ale nebojte, ještě nás čeká spousta částí! :D Takže, pokud se vám dnešní část líbila, napište komentář nebo klikněte na vote, ať vím, že je o tuto FF stále zájem. :3 A děkuji vám za vaše ohlasy, jste úžasní! :') Tak enjoy. :) PS: A jakožto takovéhle krásné číslo dílu, přidávám i věnování věrné čtenářce a milovnici Kapitána Ameriky! :3 :D

„Musíme to nahlásit S.H.I.E.L.D.u.“ Prohlásila Natasha a Tony se k ní rychle otočil.

„Jak víš o S.H.I.E.L.D.u, Natalie?!“ Podezřívavě si ji přeměřoval a ostatní Avengers si vyměnili zmatené pohledy. Zřejmě netušili, o co tu jde – a já vlastně taky tak úplně ne. Jistě, Natasha mi říkala o té 'tajné operaci' Nicka Furyho, aby mě ochránili, ale pokud byla Natasha Black Widow, měla by se s Tonym znát, takže... by ta tajná operace nedávala smysl, když žena měla předstírat, že je jeho asistentka. Když jsem se nad tím zamyslela, nedávalo to smysl. Natasha se pousmála a otočila se k ostatním.

„Ach, já na to málem zapomněla. Abych mohla předstírat, že jsem Starkova asistentka, musel mu Fury vymazat krátkodobou pamět na mou osobu. Však si časem vzpomene.“ S pootevřenou pusou jsem se otočila k Tonymu – zajímala mě jeho reakce.

„Cože udělal?! Kdy?!“ vykřikl napůl zděšeně, napůl naštvaně Stark. Black Widow skoro až nenuceně pokrčila rameny. Ale podle mě to jen bylo gesto, jak Iron Mana ještě víc naštvat.

„Když jsi spal.“ Už jsem si nedokázala pomoct a vyprskla jsem smíchy. Tony se ke mně otočil a ještě víc stáhl obočí. Všimla jsem si však, že nejsem jediná, kdo má problémy s kontrolou smíchu, protože i Rogers jen těžko skrýval úsměv. Vyměnili jsme si s Kapitánem pobavený pohled. Stark si odfrkl a odmítavě zavrtěl hlavou.

„Ne, Furymu to neříkejte. Jedině, že odjíždíme, ale ať jsme jediní, kdo ví kam. Souhlas?“ Obrátil svůj zrak ke mně, ale já beze slova odvrátila pohled. Nechtěla jsem být k němu tak... chladná. Ale měla jsem strach, že kdybych se ještě jednou podívala do jeho očí, nezvládla bych to.

„Dobře.“ Prolomil napjaté ticho Steve a já se na něj vděčně usmála.

„Dnes v noci. Čím dříve, tím lépe.“ Upřesnil ještě Stark a já se otočila k Bannerovi.

„Výborně. Doktore, můžeme do té doby ještě trochu trénovat?“ Bruce přikývl a já se automaticky otočila k odchodu. Přerušil mě však Kapitán.

„Počkej, Jessico. Co se s tebou předtím stalo? Stark nás přerušil, ale mluvila jsi o Lokim?“ Na to jsem skoro zapomněla. Ztuhla jsem v pohybu a pomalu jsem se otočila. Pevně jsem se podívala Rogersovi do očí a skousla si rty.

„Ano... to Loki. Spojil se se mnou. Já-“ Na chvíli jsem se zamyslela, měla jsem jim to říct? Riskovala jsem hodně, ale měli by to vědět. Zhluboka jsem se nadechla. „Víte, já jsem vám neřekla celou pravdu. On ke mně promlouvá ve snech - chce, abych se k němu přidala a stala se jeho královnou. Chce s mou pomocí ovládnout zemi. A prý... prý se brzy setkáme.“ Posmutněle jsem si prohlédla starostlivé pohledy ostatních Avengers. Pak jsem vzdychla a sklonila pohled.

„To je špatná zpráva. Ještě něco?“ zeptal se opatrně Rogers a já vzhlédla.

„Když to neudělám, zabije vás. Odmítla jsem ho, ale bojím se o vaše životy.“ Ostatní si vyměnili pohledy.

„Začíná se to komplikovat. Ale myslím, že se všichni shodneme na tom, že Loki nesmí tvé schopnosti získat. Je to příliš nebezpečné. Byl by příliš mocný.“ Řekl Steve a Clint nepatrně kývl.

„Tak či tak, musíme odjet. Ať už s Lokim nebo bez něj...“ Rozhodl Stark a já se otočila ke dveřím ven. Zády k ostatním jsem si oddechla úlevou. Bála jsem se, aby někoho z nich nenapadlo, že by mě třeba hlídali ve dne v noci, aby ke mně Loki nemohl. To by bylo stupidní. Začala jsem otevírat dveře ven, ale když jsem zaslechla hlas Black Widow, ještě jsem zastavila.

„Starku, doporučuji u Jessicy držet hlídku, kdyby se Loki objevil. Můžeme se střídat.“ Pro sebe jsem si tiše zaklela a zaklapla za sebou dveře. Založila jsem ruce na hrudi a vzdychla. Tohle vypadalo na pěkný problém...